1175. schůzka: Odvaha - poloviční úspěch.

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Tomáš Baťa

Pokračujeme ve vyprávění o pozoruhodném člověku se stěží uvěřitelnou životní dráhou. Dokázal zdánlivě nemožné. Byl extrémně úspěšný. A úspěch se neodpouští. Proto nám na onoho ševce zůstaly dva rozdílné pohledy.

Jedni ho glorifikují, druzí v něm vidí kapitalistu sdírajícího ze svých podřízených kůži. Jedni raději pomíjejí tvrdý donucovací aparát ševcova systému, druzí naopak zamlžují skutečnost, že dokázal zajistit tisícům lidí práci a na místě zablácené vesnice vybudovat moderní třicetitisícové město. Vydáme se opět za osudy Tomáše Bati a jeho ševcovského impéria.

„Nebuďme ze skla, buďme z ocele.“ - „Rozkaz zákazníka je svatý.“ - „Vydělávej“ - „Nezdar -dobrý učitel.“ - „Líný v práci, pilný v prošení“ -„Kam svět se hne, tam síla se napře.“ - „Práce šlechtí člověka.“ - „Buď práci čest.“

I to poslední heslo, stejně jako mnoho dalších, se vyskytovalo na stěnách Baťových dílen a továrních hal. Viselo tam však také: „Odvaha - poloviční úspěch“. To bylo pro zlínského továrníka asi nejcharakterističtější. Když vypukla první světová válka, vyrazil Tomáš Baťa do Vídně s mlhavým plánem: využít války ve prospěch své fabriky.

Ještě předtím dal naplnit největší zlínský sklad množstvím potravin, kůží, látek, nití - jako by tušil, že se válka protáhne a nouze nakonec udeří na každé dveře. Baťá znal vídeňskou byrokracii a kapsu měl naditou stokorunami. Brali všichni, od nejnižších šarží až po generály. Nakonec se dozvěděl, že nebudou zapotřebí těžká bagančata, jak si představoval, nýbrž lehká letní obuv s plátěným vrškem - pro c. k. dělostřelce. Přesně to jeho továrna vyráběla. Pět tisíc párů denně, armáda jich ale potřebovala půl milionu!

Nebylo to příliš velké sousto? Bylo, pro továrnu přímo nezvládnutelné, ale Baťu okamžitě napadlo řešení. Požádal starostu Štěpánka, svého bývalého tichého společníka, aby svolal všechny zlínské ševce. Ocenili výsledky jeho mise a rychle se dohodli - rozdělili si práci a za první měsíc vyrobili všichni dohromady třicet tisíc párů.

Válečná výroba znamenala bezpochyby pravé požehnání, fabrika během tří let prakticky zdvojnásobila produkci. Pracovalo v ní už okolo pěti tisíc lidí, zhruba dvě třetiny z nich na vojenských zakázkách, a nyní chrlila devět tisíc párů obuvi denně.

Dobré výnosy Baťa jako vždy okamžitě investoval do rozšiřování výroby a nákupu pozemků. Jenže zároveň nespokojeně sledoval, že veškerá kvalitní kůže se používá na vojenské účely a lidé chodí pomalu v cárech. Vzpomněl si, že si kdysi v Nizozemsku všiml, jak tam s úspěchem používají dřeváky. Kůže scházela, dřeva byl dostatek. A tak ve Zlíně vznikly boty s dřevěnou podešví, jejich vršek se šil z odpadu od výrobků směřujících na frontu. A dřeváky se prodávaly, dokonce s celkem slušným ziskem.

Válka sice znamenala dobré výdělky, avšak její konec přinesl naprostý rozvrat. Denní výroba poklesla na tisíc šest set párů. Ostatně jak vyrábět, když nebylo z čeho, nikde se nedala koupit kůže, neexistoval fakticky žádný materiál.

Rakousko-uherský erár zůstal firmě dlužen tři miliony tři sta tisíc korun - a Baťa věděl nejlépe, že tyhle peníze historie pohřbila společně s císařským trůnem. Navíc firma ztratila pohodlné rakousko-uherské trhy a nad vodou ji držely jen dřeváky.


Přidružily se sociální bouře, hladoví lidé zbědovaní válkou demonstrovali proti zbohatlíkům a keťasům, i u Bati proběhla krátká stávka. Všechno nasvědčovalo tomu, že rok 1919 bude velmi zlý. Všude panovalo ovzduší nejistoty, vykrádaly se dokonce vagony se zasílaným zbožím a pojišťovny se vykrucovaly, když měly škodu zaplatit. Baťa jako vždy řešil věci po svém: z demobilizovaných navrátilců zorganizoval ozbrojené stráže, které zásilky doprovázely. Přesto bylo zřejmé, že stejně jako při předchozích krizích opět nastal nejvyšší čas něco podniknout.

Odvaha je poloviční úspěch! Baťa si vzpomněl na Spojené státy. Roku 1919 opět odcestoval do Ameriky a nelitoval. Navštívil největší americkou obuvnickou továrnu Endicot Johnson, vyrábějící sto tisíc párů bot denně. Ve Fordově fabrice zase viděl v chodu montážní pás a ve starém dobrém známém městě Lynn ve státě Massachusetts založil společnost Bata Shoe & Leather Company.

Továrně se ale od samého počátku nedařilo, zejména proto, že se nedokázala přizpůsobit americkému sortimentu, a nakonec zanikla. Ani ve Zlíně však nepanovala radostná nálada. Avšak v hlavě Tomáše Bati už zrál plán, jak na nepřízeň doby vyzrát...

autor: Josef Veselý
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová