1081. schůzka: Vpád barbarů
Budeme se věnovat závěrečnému desetiletí 19. století, které lze nazvat královským obdobím české poezie. Nikdy předtím a nikdy potom nevyšlo na českém básnickém nebi tolik zářivých hvězd jak v průběhu konce předminulého a začátku minulého století. Změny se však nemohly odehrát bez generačního konfliktu, což už je ostatně téma onoho Vpádu barbarů, jak jsme tyto Toulky nazvali.
Onen generační konflikt inicioval Josef Svatopluk Machar. Šlo v něm o to, zda tím pravým guru moderní české poezie byl Hálek nebo Neruda. Výsledek: dosavadní Hálkova zlatá medaile změnila majitele a připadla autoru pochmurného Hřbitovního kvítí.
Tradiční hvězdy, Vrchlický, Čech i Sládek, lámaly kopí za poraženou stranu – a s ní byly také tvrdě odmítnuty. Proč byli tito bardi odmítnuti? Doba se změnila. Bylo zřejmé, že český národní program (byl–li ostatně kdy jaký) selhal. Proč? Na tohle další proč lze odpovědět: poněvadž je politikové nedokázali prosadit.
Neschopnost politiky přinesla dalekosáhlé důsledky, především mnohem hlubší politickou i kulturní diferenciaci české společnosti. Navíc deprimující rozpor mezi velkými humanistickými ideály a dennodenní měšťáckou malostí vyvolal deziluzi v celé mladé umělecké generaci.
Proto tak rozhodný odpor ke všemu, čím doposud česká literatura žila: odpor k realismu, odpor k naturalismu, k poezii lumírovců. Vše minulé je odrazem zpátečnictví, měšťáctví a marasmu. Co ale potom zůstává, když padnou nadosobní ideály? Individuální pravda!
Barbary místo vpádu poztrácel Mrštík
Jedna z nadějných skupin se začala volně tvořit kolem Viléma Mrštíka. Patřil sem i František Xaver Šalda a Antonín Sova. Na rok 1888 dokonce připravuje vystoupení, svůj vlastní almanach.
Dostává mnohoslibný název. To jméno tu už padlo: Vpád barbarů. Vpád barbarů se však nekonal. První pokus mladé generace, jak se zviditelnit, skončil po kapsách Viléma Mrštíka. Ten rukopisy většinou poztrácel. (I tak někdy končí revoluce. Ty literární nevyjímaje.)
To ale neznamenalo konec snah – byl to naopak začátek. F. X. Šalda, jedna z vůdčích postav celé generace, si na adresu doby postěžoval: „Byla to podivná doba, ten konec let osmdesátých, ten začátek let devadesátých. Soumračná, vyprahlá, zoufalá, blízká sebevraždě do slova a do písmene. Staré bylo dávno odžito, odumíralo, ba odemřelo již, ale neopadalo z větve života a bránilo tak rozpuku nového, které se nemohlo narodit.“
Část společnosti sice zbohatla, ale sociální nůžky se naopak rozevřely. Většina dál zápasila s chudobou. Jestliže Vrchlický nepovažoval za nutné, aby se bouřil (proč taky?), a dokázal s měšťanskou společností vycházet (aniž by ovšem přijal její ideály, to je nutno dodat), tak nyní mu to bylo přičteno k tíži.
Poněvadž mladá generace pociťuje jen zklamání, deziluzi z poměrů sociálních i z nevyřešených problémů národnostních. Nakonec mladí přece jen dokázali vystoupit, nikoli však almanachem, nýbrž rasantním koncepčním prohlášením.
Manifest české moderny
Roku 1895 vyšel v časopise Rozhledy Manifest české moderny. Autorem převážné části textu byl Josef Svatopluk Machar, sekundovali mu František Xaver Šalda, František Václav Krejčí. Kromě nich jej podepsalo ještě devět dalších mladých literátů: vedle později proslulých Otokara Březiny, Viléma Mrštíka, Antonína Sovy to byli další, spíše polo– či úplně zapomenutí: Václav Choc, Karel Körner, Jan Pelcl, František Soukup, Josef Karel Šlejhar, Jan Třebický.
Text staví do ohniska usilování individualismus: „Chceme individualitu, chceme ji v kritice, v umění. Individualita nad vše; žitím kypící a život tvořící. Přesyceni frázemi, zhnuseni hejslovanstvím a kdedomováním, procitli jsme.“
František Xaver Šalda miloval silná slova. Tvrdou polemiku si poprvé vyzkoušel už roku 1891, kdy v moravském časopise Vesna publikoval povídku Analýza. V rozporu s panující doktrínou realismu a naturalismu se soustředil na drama duše – v tomto smyslu je Analýza fakticky počátkem české impresionisticko–symbolistické povídkové tvorby.
Prózu okamžitě napadli realisté, soustředění kolem pražském týdeníku Čas Jana Herbena, a Šalda, ten využil příležitost nejen k tomu, aby obhájil svou tvorbu, ale zároveň aby představil i generační program.
Co to bylo za člověka, který se nějak samozřejmě postavil do čela nastupující generace? Kdo se to stává vůdčím generačním kritikem? Podrobný příběh Františka Xavera Šaldy, zakladatele moderní české literární kritiky si poslechněte v 1081. díle Toulek českou minulostí
Související
-
1080. schůzka: Monogram A. M.
Minule jsme se rozloučili s malířem, který ze všech našich výtvarníků udělal skutečnou díru do světa během pár let. Dnes v tom setkání budeme pokračovat.
-
1082. schůzka: Hansi a jeho bio
Jak masivně a bouřlivě se vynález filmu šířil evropským kontinentem, o tom svědčí, že teprve na jaře roku 1896 se rozjela naplno výroba filmových promítaček.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
