1082. schůzka: Hansi a jeho bio

Na jaře téhož roku byla natočeno v Petrohradě jedna z vůbec prvních politických reportáží, totiž korunovace cara Mikuláše II. V témže čase se natáčelo i v Benátkách. Bylo třeba spěchat, obsazovat pozice a současně dodávat stále bohatší, různorodý filmový materiál.

I k nám dorazil film. Vtrhly sem kinematografické podniky německé, francouzské, anglické v mohutné ofenzivě. Nejprve do německy mluvících teritorií – do Sudet s majoritou Němců. Už v polovině července 1896, patnáctého (pouhého půl roku po premiéře v Paříži) se promítalo lázeňským hostům v Karlových Varech, vzápětí v Mariánských a Františkových Lázních, i v dalších městech u nás.

Ústí, Brno i Ostrava předstihly Prahu

Dříve než Pražané (kteří si jinak osobují primát prakticky ve všem) poznali zázrak kinematografie obyvatelé Ústí nad Labem, Brna, Ostravy, zejména však právě zmíněná švihácká, na zábavu hladová honorace většiny našich lázeňských center.

„První kina neboli biografy, popřípadě živé fotografie byly kočující,“ praví televizní režisér a spisovatel dr. Petr Kňava ve své knize, nazvané poněkud bombasticky Brno evropským Hollywoodem.

„Majitelé těchto kočovných kin převáželi svoje promítací přístroje z místa na místo v různě velkých maringotkách a na vozech zakrytých jakýmsi kusem plachty. Nedlouho po české karlovarské premiéře přijel do Brna vídeňský impresário Albert Schiller, který zde požádal na policejním ředitelství o povolení předvádět živé fotografie vlastním přístrojem, nazývaným kinematograf. První představení se konalo 11. srpna 1896 v Maurském sále brněnského Grandhotelu, kdy byly přítomným novinářům po tiskové konferenci promítnuty filmy Scéna u holiče, Skotský tanec a Hasiči.“

Následující den se v novinách objevily články, které seznamovaly čtenáře s touto podivnou atrakcí: „Obrazy jsou téměř v životní velikosti, někdy se trochu pomalu pohybují, ruší kmitání obrazu a pronikavé světlo, přesto to stojí za podívanou.“

Onoho 11. srpna večer mohli první brněnští diváci shlédnout živé fotografie za vstupné 50 krejcarů. Návštěvnost byla velmi dobrá, a tak si Schiller nechal poslat z Vídně další tři filmové tituly – Turecká scéna, Vesnická kovárna a Poprava Marie Stuartovny.

Tím to nekončilo, neboť do Brna vzápětí dorazil další kinematograf, „originální Edisonův“, který byl provozován v hotelu U Černého orla v Orlí ulici v jeho zahradním salonu.

Představení měla začátek v 16 hodin a potom každou hodinu a promítalo se až do půlnoci. Všechna představení byla vyprodána. Pak se promítači odebrali do Olomouce.

A naše stověžatá metropole? Praha byla pro chlapíky s kouzelnou bedýnkou poměrně daleko, a šlo o metropoli převážně česky hovořící, kde se daly čekat kromě potíží jazykových také národnostní. Přesto čilí agenti-promítači Prahu dobyli pouhých deset měsíců po pařížském „velkém třesku“, kdy se film probudil. Bylo to na podzim 1896.

Jak vypadala první promítání? A kdopak to byl ten Hansi z titulku našeho pořadu a jaký poprask způsobil?