Zvláštní vydání pořadu Jak to vidí k 100. výročí republiky. Sledujte ve videu

28. říjen 2018

Jsme sebevědomý národ? Umíme projevit národní hrdost? Lze nějak definovat typické rysy naší národní povahy? Nakolik se identifikujeme s idejemi první republiky? Bude náš stát existovat za dalších sto let? A co jednou historici napíší o polistopadovém Česku?

„Myslím, že všichni jsme hrdí na to, že jsme Češi,“ říká na úvod ekonom Jan Švejnar s tím, že na své češství jsou hrdí i krajané žijící v zahraničí. „Měli bychom dobře vidět svoje slabiny i silné stránky a být zdravě sebevědomí. Měli bychom také umět projevit určitou asertivitu, což nám není úplně vlastní,“ dodává. Právě to je podle něj cesta, jak dosáhnout toho, že náš stát bude mít své místo ve světě i v příštích desetiletích.

„To, že jsme přežili mocenské tlaky ze všech stran, o něčem svědčí,“ myslí si geolog Václav Cílek. Na povrchu jsme sice skeptičtí, ale v hloubi jsme hrdí na to, že jsme Češi.“ Pod vlivem globalizace, ale i evropského unijního projektu se dnes hledá nové pojetí toho, co je to vlast a národ. Podle Václava Cílka bychom se měli kromě péče o jazyk soustředit i na péči o krajinu a o dobré a přátelské sousedské vztahy, o soudržnost. „V 18. a 19. století jsme se rozhodli zaměřit na blahobyt a úspěch, protože děti tehdy umíraly hladem. Dnes ovšem tato myšlenka samotný blahobyt ohrožuje. Zacílení na prosperitu a ziskovost začíná ohrožovat půdu, les, vodu… a vede k oslabení,“ shrnuje.

Jak to vidí

Podle spisovatele Pavla Kosatíka je důležitější než národní hrdost osobní vztah k rodné zemi a pocit sounáležitosti. „Fakta nestačí, je důležité, abychom historii nevnímali pasivně, ale jako něco, co se nás osobně týká,“ vysvětluje. „Velkou snahou Masaryka, Švehly a dalších zakladatelů státu bylo proměnit národní psychologii z kverulantů a protirakouských odbojníků v sebevědomé budovatele státu. Byl to neuvěřitelně složitý proces a v něčem se mi zdá, že trvá dodnes, naráží Pavel Kosatík na to, že navzdory všudypřítomným oslavám nezastihlo stoleté výročí naši společnost v morálně úplně nejlepší kondici.

„Národ by si měl uvědomovat jaký je, jaké má možnosti a jaké má místo v rodině národů,“ tvrdí politoložka Vladimíra Dvořáková a dodává, že právě uzavřenost je v jejích očích největším nebezpečím pro budoucnost: „Silný národní stát vzdělaných a schopných lidí se nemusí bát vnějšího světa. Nacionalisté v tomto smyslu vlastně národem pohrdají, protože mají neustále pocit, že musí národ bránit proti nějakým vlivům.“