Co dělám v rozhlase:
Připavuji a moderuji pořad Jak to vidí...
Před rozhlasem:
Vystudovala jsem žurnalistiku na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě a na podzim 1989 zakotvila v Československém rozhlase v Praze. Ve federálním vysílání jsem se od přípravy zpráv dostala k moderování živého vysílání od Dobrého jitra až po odpolední proud, a to ve slovenštině. V zahraniční redakci jsem se pak věnovala dění na Balkáně, ve střední Evropě a Latinské Americe.
Po rozdělení Československa jsem za čtvrt roku ve slovenské redakci zahraničního vysílání změnila místo. Přijala jsem nabídku nového českého ministerstva zahraničí a stala se zástupkyní ředitele tiskového odboru. Byla to výborná zkušenost, ale když po roce a půl pilování češtiny přišla nabídka vrátit se za mikrofon, „volání divočiny“ zvítězilo. Od ledna 1997 do září 2001 jsem působila jako zahraniční zpravodajka Českého rozhlasu v Německu a měla to štěstí, že jsem sídlila nejdříve v Bonnu a také v Berlíně. Profesně i lidsky to byla životní zkušenost, která se mi nesmazatelně vryla pod kůži.
Do Německa jsem pak pět let pravidelně vyjížděla za reportážemi a rozhovory pro Mladou frontu Dnes jako zahraniční redaktorka. Málokoho proto překvapilo, když jsem v únoru 2007 odjela sbírat další novinářské zkušenosti do Hamburku. K návratu do Prahy mě přiměla nabídka spolupodílet se na přípravě mediální koncepce českého předsednictví v EU v prvním pololetí 2009. V tu dobu mě oslovila Dvojka, a já se tak v září 2008 vrátila za mikrofon.
Co mě baví:
Mojí vášní jsou už od malička divadlo, hudba, ale i cestování a cizí jazyky. Proto také polovinu mé rozsáhlé knihovny tvoří mapy, atlasy, učebnice a slovníky. Považuji za samozřejmost naučit se alespoň pár frází jazyka země, kde strávím třeba jen krátkou dovolenou. Ať je to bulharsky nebo finsky.
Všechny články
-
„Před kolegy ze zahraničí jsme se styděli.“ Český vědec o nové stanici v Arktidě
Češi v Arktidě provádí unikátní výzkum v oborech, které se tam běžně nedělají nebo dělají málo. Pomoct jim v tom teď má i nová stanice Jihočeské univerzity na Špicberkách.
-
Přepis: Jak to vidí Josef Elster – 24. července
Hostem byl vědec z JčU v Českých Budějovicích Josef Elster.
-
Přepis: Jak to vidí Václav Luks – 23. července
Hostem byl Václav Luks.
-
Mongolsko je krásná krajina, nezasažená civilizací
Je to země rozhlehlá a plná tradičních kočovníků. Na první pohled by se mohlo zdát, že neposkytuje nic zajímavého k vidění. Opak je ale pravdou.
-
Přepis: Jak to vidí Martin Loew – 22. července
Hostem byl Martin Loew.
-
Drážďany dřív působily depresivně. Dnes jsou moderním městem
Do Drážďan se v dobách NDR jezdilo hlavně za levnými nákupy. Dnes tam táhne spíš kultura, pohodová atmosféra a historie, ve které jsou i české stopy.
-
Vůně monarchie. Tím se Vídeň odlišuje od globalizované Evropy
Vídeň máme všichni spojenou s kávou a Sachrovým dortem. Tohle město ale nabízí mnohem víc: kulturu, pohodu, příkladnou čistotu a úžasnou hromadnou dopravu.
-
Přepis: Jak to vidí Martin Krafl – 21. července
Hostem byl ředitel Českého centra ve Vídni Martin Krafl.
-
Přepis: Jak to vidí Petr a Tomáš Tůmovi - 17. července
Hostem byl Petr Tůma, šéfredaktor magazínu CHOICE a jeho syn Tomáš.
-
Na Islandu místo kapra jedí na Vánoce papuchálka
Papuchálek je pták někde mezi papouškem a tučňákem. A právě takové divy přírody můžou za to, že se cestování na Island stane závislostí.
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 298
- 299
- 300
- 301
- 302
- …
- následující ›
- poslední »