Pavel Kosatík: Přál bych si, aby chystané změny v pravidlech pravopisu nebyly ještě komplikovanější

„Nemůžu říct, že bych se v tom úplně vyznal,“ připouští spisovatel Pavel Kosatík. Připomněl, že poslední reforma pravopisu, která se týkala hlavně velkých písmen a interpunkce, byla v roce 1993. Tehdy vůči ní ještě polemicky vystupoval významný bohemista Alexandr Stich († 2003).

Kosatíkovi údajně doslova vhání krev do tváří příklad Divadla Na Zábradlí. „Když jsem to dával do textu, uklidňoval jsem se, že tam ještě někde sedí korektor a že na to nejsem sám,“ směje se. „To je jedna z mnoha chytaček, pastiček.“

Divadlo Na Zábradlí vs. bez zábradlí

Pokusil se i o vysvětlení správného psaní jména divadla: „Zábradlí je místí pojem, takže velké Z. Tam nejde o to, že by dělníci někam přivařili kus železa. To je dlouhodobý název už od středověku. Na tom Zábradlí se skutečně něco nachází, takže je ten místní název včetně toho Na. No a Divadlo je název toho divadla. Takže všechna velká.“

Čtěte také

Za pravdu mu dává i Internetová jazyková příručka UJČ. Jiná situace je ovšem u Divadla bez zábradlí. Tam už se člověk musí vyznat v dějinách českého divadla. „Ten název je jen parafrází, reakcí na to divadlo první. Tam není řeč ani o nějakém místě,“ vysvětluje Kosatík.

Hrubky a záplaty

„Je ale jasné, že pro cizince tohle není. Asi ani ne pro desetileté nebo pro nás,“ směje se. „Ale zase, víte, v tom jazyce musí něco takového být. Teď jde o to, když se to splete, jak strašný bude trest. To je podstata věci.“

Spisovatel apeluje na to, aby byl připuštěný určitý vnitřní prostor. Je pro něj důležité hlavně to, aby o jazyce lidé přemýšleli, aby věděli proč. „To je možná důležitější, než aby se nadrilovali nějakou jedinou shora stanovenou podobu. Ale nevím, jakou míru chaosu tady teď prosazuju.“

Pokud vás zajímá víc o češtině, poslouchněte si v audioarchivu pořad Dvojky Slovo nad zlato.