Žhavé rozmnožování mihulí
Výraz „žhavý“ se často používá v souvislosti se sexuální atraktivitou. V případě mihulí mořských však o žádnou nadsázku nejde.
Mihule mořské (Petromyzon marinus) jsou bezčelistnatí rybovití obratlovci, kteří parazitují na rybách. Jejich pářící rituály jsou dobře prozkoumané: sameček pomocí feromonů naláká ovulující samičku do svého hnízda a začne „tančit“. Při tom se o ni otírá malým hrbolkem, který se nachází v blízkosti hřbetní ploutve. Až dosud se zdálo, že hrbolek slouží pouze k mechanické stimulaci břicha samičky mihule, která pak ochotněji vypustí svá vajíčka. Vědci z Michiganské státní univerzity však s tímto vysvětlením nebyli zcela spokojeni a neobvyklý útvar začali podrobně zkoumat.
Pod světelným mikroskopem vypadal jako kousek tukové tkáně. Transmisní elektronová mikroskopie ale odhalila, že jej netvoří bílý tuk, který slouží k uchování energie, ale hnědý tuk typický například pro mláďata savců. Ten energii naopak spaluje a přitom generuje teplo. Po tomto objevu zavedli vědci do hrbolků samečků mihulí miniaturní sondy, které měřily teplotu. Když se sameček přiblížil k samičce, teplota v jeho hrbolku okamžitě stoupla o 0,3 stupně Celsia, pokud byla samička mimořádně atraktivní, tak i více.
Jestli jsou „žhaví“ samečci pro samičky přitažlivější a jakou má horký hrbolek roli při páření, zatím nevíme. Rozhodně však jde o zcela unikátní jev, který nebyl zaznamenán u žádných jiných živočichů.
Zdroj: Journal of Experimental Biology, Michigan State University
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
