Zamyšlení - 8.5. (Feidippídes se vrací )
Do olympijských her už zbývá méně než sto dní a troufám si říci, že vím, proč se na takovou událost těší i mnozí z těch, kteří se jinak o sport pramálo zajímají. Je to proto, že vrcholné sportovní klání kombinuje nejlepší, ba fascinující prvky lidské povahy. Dokázat něco, co dosud nikdo předtím nedokázal, nelitovat proto ničeho, ale docílit vrcholného výkonu poctivě a čestně, s veškerým respektem ke všem soupeřům.
Když držíme palce těm nejlepším, tak se s nimi v hloubi duše trochu ztotožňujeme. Padne-li rekord, pak člověk překonal sám sebe i všechny ostatní. Je to tedy všelidský úspěch, tedy trošičku i náš vlastní. Teď je však i smutné dozvídat se zprávy o tom, že Olympiáda může být ohrožena zákeřnými a zločinnými akcemi těch, kteří neuznávají moderní světový vývoj a vsadili na teror na všech kontinentech. Výbuchy pum v Athénách jsou však víc než varující. Je to rukavice hozená modernímu světu bezohlednými zločinci. Zrušení Olympiády či přenesení z jejího rodiště někam jinam na poslední chvíli, to by ovšem byl nevídaný světový triumf teroristů. Proto to sotva lze připustit. A Olympijské hry se právě proto stávají něčím mnohem větším než jen sportovním kláním, od kterého se očekává úroda nebývalých světových rekordů. Je to a bude to zkouška soudržnosti všech, kteří si váží základních lidských hodnot a jsou proto i odhodláni je bránit.
Když se Athéňané před více než dvěma tisíciletími dozvěděli o hrozbě útoku z Asie, poslali svého nejrychlejšího běžce Feidippída, aby co nejrychleji dospěl do Sparty požádat o pomoc. Stihl to za dva dny po cestách necestách. Už jako kluka mě okouzlovala představa této trasy, dlouhé 1.140 stádií. Ovšemže tato prastará míra je odvozena tak zvaně "ze sportovní potřeby". Prostě jeden stadion. Čili vzdálenost závodiště - od startu do cíle, dnešních zhruba 192 metrů. Bral jsem do rukou mapu Řecka - a zkoumal, kudy ten fenomenální řecký prapředek Emila Zátopka uháněl pro pomoc Sparťanů proti Peršanům. Je to vzdálenost 220 kilometrů. A on to stihl - půl cesta v topánkách, půl cesty bos: za dva dny! Musel to vzít z Athén na západ: na Elevsis, Megaru a Kinétu, pak přes Korinthskou šíji a odtud na jih směrem na Solomos, Argos, Tripolis než konečně mohl zabušit na bránu Sparty.
Musel jsem vzpomínat na legendárního Feidippída, když jsem na obrazovce sledoval Thálii Prokópiu, známou athénskou herečku, která svou ušlechtilou oduševnělou tváří připomíná naší Martu Vančurovou.
Před chrámem bohyně Héry Thália Prokópiu sklonila do parabolického ohniska vějířovitých zrcadel pochodeň a tu vzápětí zažehla síla paprsků řeckého slunce.
Uvědomil jsem si, že letos je to naprosto poprvé, co se s olympijským ohněm rozeběhnou běžci po všech pěti kontinentech s poselstvím, že všude mají utichnout zbraně, jak tomu vždy za olympijských bojů mělo být. A teprve pak se vrátí na sportovní stadion.
Ale vím, že války přesto všude neutichnou. Jenomže s každou novou Olympiádou je světová účast větší, mnohostrannější a myslím, že se dá bez nadsázky říci, že i to je měřítkem pokroku ve vyspělosti světových poměrů. Prakticky na opačnou stranu, než jak běžel Feidippídes pro pomoc do Sparty, leží Farsalská pole. Tedy prostor, na němž při střetu armády Césara s Pompeiem padly tisíce. Odtud, vždy v předvečer zahájení Olympijských her zástupci okolních obcí, na břehu řeky Enipeus a z vysokého návrší nad ní, tradičně vypouštějí stovky bílých holubů. Letos to bude jako symbolické znamení, že nový Feidippídés, s dobrou zprávou, se vrací do Athén.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
