Zamyšlení - 12.8.

12. srpen 2007

Dobrý den. Posílám vám svůj hlas a pozdravení z jihu Čech. Máme tu chalupu pár desítek let, je usazená proti kapličce v malé vsi o několika číslech, nahoře na tom prvním svahu, co se táhne od Soběslavi směrem k Deštné, k Jindřichovu Hradci, vlastně taky trochu směrem na vodní zámek Červenou Lhotu, kam se jede přes Dírnou.

Do tamního zámku se v devadesátých letech neokázale a krásně vrátil jeho vyhnaný majitel pan Vratislav, dříve hrabě, teď už dva roky nebožtík, jehož poté, co ho po únoru roku osmačtyřicátého ze zámečku vyhnali, nechali pracovat jako dělníka v jeho bývalých lesích.

S restitucí jeho majetku je spojena příznačná historka: když ho pozvali na okres, aby si to tam navzájem podepsali, na všech stolech už ležely rozprostřeny katastrální mapy. "Chceme vám ukázat, že s vámi jednáme otevřeně," řekli, a pan Vratislav jim poděkoval a řekl, že má svoje mapy. Podle nich se ukázalo, že ve vší otevřenosti ho ti pánové chtěli obrat o třetinu lesů, polí a luk. Hlavně tedy lesů...

Je tu nádherně i když je ošklivo, natož pod takovým azurem, jaký visí nad našimi hlavami. Občas se maličko poskvrní bílými nadýchanými mráčky, které jako by se odlupovaly z oblaku nad chladícími věžemi Temelína. Připomínají indiánskou kouřovou abecedu. I tu jsme jako skautíci museli znát - to říkám jen proto, že před pár dny začala druhá stovka života skautingu. Zahájilo ji světové skautské jamboree - i za účasti českých skautek a skautů. Byl jsem z toho chvíli naměkko, protože přesně před šedesáti lety se konalo kousek od Paříže první poválečné jamboree a já byl taky u toho a společně s ostatními jsem byl přesvědčen, že koncem nacismu začal dlouhý dlouhatánský svobodný a demokratický mír... No nic...

Brzy ráno před snídaní chodím na dlouhé procházky, abych si - jak říká spisovatel William Saroyan - prodloužil své neumírání. Na silničce mezi poli a lesy potkávám zajíce, srnce a srnky, než odskočí zamávám jim na pozdrav. I v těch polích jsou - aspoň trochu - posekány pankejty neboli příkopy, samozřejmě už dávno ne tak pečlivě, jako když je cestáři kosili - teď už na to jsou stroje, ale pořád je posekáno. Na rozdíl od většiny jiných příkopů. Z paměti se mi vynořují vzpomínky na tyhle cestáře, pro které tráva z pankejtů byla krmivem pro kravky a kozy...

Taky si vzpomínám, jak mi americký velvyslanec nadšeně vykládal, že byl v jižních Čechách a jak je tam krajina krásně původní a zachovalá. A když jsem mu řekl, že je umělá, Krčínovými rybníky počínaje a solitérními obry duby v lukách konče, nevěřil mi...

Chodím necelou hodinu a často nepotkám jediné auto. Takže myslím na vraždící se maniaky na jiných silnicích a je mi z toho smutno ne jenom pro ty zbytečné konce životů, ale proto, že všude kolem jsou k vidění příklady dokazující, že spíš než body a pokuty by to automobilové vraždění zastavilo - je to moc, když řeknu gentlemanství? Ví se ještě, co znamená slovo ohleduplnost? Ví se, že v Anglii mají nejmíň dopravních přestupků právě skauti? Teď abych si přál, aby se nějaký náš politik raději nepřihlásil, že je skaut. Protože v Anglii je to pro politika ta nejlepší vizitka. Ach jo... Hezký den.

autor: Jiří Stránský
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Nenechte si ujít kouzlo staré Číny s Hankou Maciuchovou

Ondřej Kepka, režisér a moderátor

Ondřej Kepka

Tajný deník čínské císařovny

Koupit

Románové zpracování životního příběh císařovny vdovy Cch'-si, která se jako mladá dívka Jehonala stala konkubínou císaře a díky mimořádné inteligenci, intrikám i krutosti dokázala postupně vystoupat na vrchol a na půlstoletí se stát faktickou vládkyní Číny.