Zamyšlení - 1.7. (Věrozvěstové Cyril a Metoděj)

1. červenec 2007

Tato jména známe skoro všichni ze základní školy, ale detaily se nám většinou z hlavy vypařily a pouze víme, že se jedná o věrozvěsty, kteří přinesli na Moravu kulturní fenomény jako je například písmo. Proto pár informací.

Cyril, původním jménem Konstantin, žil v letech 827-869, byl byzantským učencem a misionářem. Od r. 845 pracoval jako knihovník konstantinopolského patriarchy. V r. 860 byl spolu s Metodějem (jehož vlastní jméno bylo Michael 815-885) vyslán do Chazárie, kde se naučili slovanským jazykům. Pro misii na Moravu sestavil Cyril první slovanské písmo tzv. hlaholici, přeložil evangelium a liturgické texty.

Metoděj se stal papežským legátem a učitelem pro slovanské země. Někdy v letech 882-884 (přesné datum neznáme) pokřtil českého knížete Bořivoje. Metoděj byl mimo jiné i malířem (tato informace není běžně známa). Údajně namaloval ikonu pro bulharského cara Borise. V té době byli vzdělanci většinou schopni pokrýt celou oblast tehdejší vzdělanosti, což dnes už, samozřejmě, není možné, poněvadž oblast vědění je tak rozsáhlá, že odborníci jsou schopni zvládnout jen její drobnou část.

Význam Cyrila a Metoděje je pro naše země rozhodně veliký, především však pro Moravu. Na Moravě totiž nedošlo k odklonu od katolické víry tak jako v Čechách. Morava byla stále věrně katolická a kulturní sebeuvědomění, které nastolili Cyril s Metodějem se projevilo ještě v době obrozenecké, kdy nositeli sebeurčení byli na Moravě především kněží. V Čechách to byla doména žurnalistů a učenců. Toto rozdělení, tento rozdíl mezi Čechy a Moravou, je cítit dodnes. Morava je silně katolická a rekrutují se z ní voliči (alespoň z jižní Moravy) křesťanských stran. Čechy se vymanily z područí katolického vlivu především díky Janu Husovi (asi 1371-1415) a následným Husitským bouřím. Tato situace měla pozitivní vliv i na takové oblasti jako je architektura. Při velké rekatolizaci českých zemí v době baroka mohly vzniknout religiózní stavby, které se vymykaly běžnému evropskému stereotypu, poněvadž liberálnější prostředí v Čechách nevyžadovalo tak rigidní plnění náboženských dogmat jako v tradičně katolických zemích. Mám na mysli stavby Jana Blažeje Santiniho (1677-1723) nebo Kryštofa Diezenhofera (1655-1722). Svým způsobem je dobře, že vliv Cyrila a Metoděje byl limitovaný a že na naše země působily ještě západní vlivy. Kdybychom zůstali věrni impulsům Cyrila a Metoděje, ještě dnes bychom psali azbukou. Proto působení těchto dvou, nepochybně nesmírně užitečných postav naší historie, vnímáme jako impuls, který měl dočasnou platnost. Jejich kult stále přežívá v moravských Cyrilometodějských slavnostech a v celostátních svátcích. Jsem přesvědčen, že tím vzdáváme zasloužený hold oběma poslům slovanské kultury. Naše země je však zajímavým místem setkávání západních a východních vlivů. Možná, že právě to z ní dělá tak magický celek. Dnes se hovoří o našem keltském původu a možná, že kořeny české populace jsou ještě složitější. Průsečíky kultur, jejich nedělitelné promíchání jsou tím, co z nás dělá velmi evropské Evropany.

autor: Milan Knížák
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Tohle není povídání na dobrou noc, k zamyšlení určitě.

Jan Pokorný, ředitel Zpravodajství Českého rozhlasu a moderátor

tata.jpg

Tata a jeho syn

Koupit

Autorské povídky známého divadelníka a spisovatele A. G. v jeho vlastním podání. Tata a jeho syn je sbírkou úsměvných příběhů na motivy skutečných událostí, ovšem ve skutečných kulisách a především ve skutečné době.