Zamyšlení - 19.8. (Loučení)

19. srpen 2007
Zamyšlení

Na počátku tohoto měsíce nám Česká národní banka sdělila, že padík má na kahánku. Padesátihaléřovou minci budeme sice používat ještě do 31. srpna příštího roku, ale její oběh bude už jen doběh.

Hned se vyrojilo několik ekonomických úvah, zda to bude - nebo nebude - znamenat dílčí zdražování. Život mě naučil, že vše ukáže až praxe. Uvidíme.

Zmíněných mincí se vyskytuje v zemi spousta. Prý 41 na každého z nás. Včetně nemluvňat. Takové nemluvně ještě nemá peněženku a volně pohozených 41 padesátníků v jeho postýlce může představovat určité zdravotní nebezpečí. Možná i proto budou padíky sprovezeny ze světa.

Za svůj život jsem byl svědkem postupného rušení mincí od jednohaléře přes tříhaléř, pětihaléř, desetihaléř a dvacetihaléř až po předznamenaný zánik padesátníků. Dá se tedy říct, že haléřově už mám něco za sebou, a že bych měl být v tomto ohledu dostatečně vytrénovaný.

Nevím ovšem, jak to bude s obsahem tvrzení, které svého času uvedl viceguvernér České národní banky v souvislosti s uvažovanou olympiádou v naší zemi. Cituji: "S Národohospodářským ústavem jsme spočetli, že v případě olympiády, a to je ověřeno i z olympiád, které se již konaly, se na každou proinvestovanou korunu naváže padesát haléřů příjmu, které by se jinak bez konání olympiády do české ekonomiky nedostaly."

No jo, to se řekne "padesát haléřů příjmu", ale jak to bude, když padíky pominou? Pamatuji sice nejedno rušení mincí, ale v případě padesátníku jde o něco zcela jiného. Jeho zánik bude totiž představovat cosi jedinečného a bezprecedentního. Pochováním padesátníku bude uložena na věčnost i existence haléřové jednotky jako takové!

Pak už budou jen koruny.

Haléř se postupně stane archaismem. Budoucí mladí návštěvníci prostějovské restaurace U posledního halíře se budou časem ptát - u posledního čeho? Nejen to.

V západních Čechách dodnes existuje "Podpůrný spolek haléřový dělníků v Plzni". Byl založen škodováky v roce 1920 pod heslem "Dnes já tobě, zítra ty mně". Připomeňme si i novodobou protestní akci části zaměstnanců ČEZu, kteří vyhlásili takzvaný HALÉŘOVÝ PROTEST. Jejich odborový předák vysvětlil název tím, že "požadavky na zvýšení mezd znamenají pro ČEZ, že celková suma by se nepromítla výsledně ve vyrobené kilowatthodině ani jedním haléřem".

Existence haléřů je v dějinách našeho území podstatně delší než vznik československé měny. Haléře jsou známy už z takzvaného grošového období ve 14. století. Tehdy se na české území dostávaly hallské mince ražené ve švábském městě Hall am Kocher. Odtud název hallerses, haller či u nás haléře.

Už tehdy byl haléř symbolem drobnějšího platidla, a tak jedno z českých rčení zaznamenaných Františkem Ladislavem Čelakovským vybízí:

"Ustup haléři, ať groš sedne!"
Podobně u nás v příštím roce na konci tohoto měsíce, tedy srpna, ustoupí padesátihaléř koruně.

Bude to rekviem za haléře jako takové. Citlivý nos sběratelů mincí už zavětřil. Někteří - jako například inzerent z Hradce Králové - mají už nyní zájem o nákup padesátníků platících od roku 1993 po současnost.

Kdo ví, možná je to prozíravý tah. Letos v zimě jsem v nedělním Dobrém jitru na této rozhlasové stanici hovořil o pětihaléři z roku 1924, který byl na sklonku loňského roku vydražen v jedné z pražských aukčních síní za 253 000 korun. Jak by řekl obchodník: to už je vejvar!

Co my víme, jak si bude nynější běžný padesátník vést v aukčních výsledcích za půl století, či za století celé v zájmu našich prapravnuků.

Někteří mudrlanti si lámou hlavu tím, co po zániku haléřových jednotek bude dál s haléřovým mariášem. Nemám strach. Věřím, že si určitě poradí. A když ne oni, tak to zvládne nějaký kibic, který k mariáši patří.

Když se při založení Československé republiky uvažovalo o názvu jejích nových platidel, byly kromě koruny ve hře i názvy další. Například: lev či sokol. Jeden sokol se měl dělit na sto káňat.

Nakonec však zvítězila koruna a historicky tradiční haléř. Jeho poslední nositel - tedy padesátník - však za rok skoná. Kdyby bylo po mém, měl by být symbolicky pochován na některém z významných hřbitovů.

Uctíváme-li dodnes poslední Přemyslovce, proč neuctít i posledního Halířovce.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.