Zamyšlení - 3.6. (Pomykov jménem Heiligendamm)

Vždyť šlo o představitele regionů, které a kteří v minulosti ne tak vzdálené na sebe vzájemně koukali přes plot jako na nemilované a zákeřné sousedy, od nichž se vždycky dal čekat nový osudový úder. Pokud tomu už tak být nemůže, je to něco tak dějinného, že bych u slavného zbraslavského zvonaře Manouška objednal na počest nové etapy v dějinách nový náramný zvon. Radíte mi k opatrnosti ? Myslíte, že by postačil skromnější kovový hlaholivý nástroj či docela malý zvonek, aby to zas nebyl tak velký skok od doby, kdy stačilo na náměstích cinkat klíči. Vida, to Brňáky nenapadlo, ačkoliv takové pozdravení hostů by jistě bývalo - odpusťte ten výraz - šmrncovnější.

Prezident z washingtonského Bílého domu se však u nás teď zastaví jen na pár hodin, jen aby Česko ujistil, že ne z Turecka či z nových amerických základen na břehu Černého moře, nýbrž právě z Brd je nejlepší možnost hlídat dosud neexistující rakety Teheránu. Pokud se tomu při pohledu na mapu někdo diví, třeba se pozastaví nad nedávnou návštěvou iránského prezidenta Ahmadinežáda v Minsku, který objal svého běloruského kolegu Lukašenka a poctil ho zvoláním, že nezná ve světě lepšího přítele. Že by Pentagon už zakresloval Bělorusko na globus i do počítačových trajektorií protiraket jako jakousi severoiránskou provincii?

Nedostavil-li se prezident George Bush do Brna, vynahradí si to už za chvíli na schůzce s jinými potentáty v lázeňském Heiligendammu, na břehu baltského moře. Moravské Brno a pobaltský Heiligendamm mají něco významně a významově společného. V obou případech je to na hostitelích jaká vína a jaké problémy budou před hosty na stole. Ale ta schůzka v německých lázních je přece jen tisíckrát významnější, neboť se nemůže vyhnout žádnému velkému světabolu naší současnosti. Od války v Iráku a napětí na celém Blízkém východě až po rivalitu o zdroje energie a koncepci rozvoje lidské společnosti, což je něco, co se týká celého světa.

Bohatý svět se sice každoročně stále hlasitěji hlásí k myšlence solidarity s chudými, ale nakonec v praxi zase bude platit poznání, že ruka, která nejvíc z bídy pomáhá, je pořád na stejném místě: na konci vlastního ramene.

Slavný komentátor BBC Alistair Cooke měl na světová setkání politických veličin dost jízlivý názor, když mínil, že by se měly scházet snad nejlépe v řecké Abdéře (což je totéž jako kdyby to v Čechách bylo v Kocourkově či na Slovensku v Pomykově). Škoda, že se Cooke nedožil heiligendammského setkání, aby se o něm třeba vyjádřil vlídněji. Skupinu prezidentů a dalších exekutivních hlav mocností bude chránit kolem dokola malá armáda a ze severu dokonce bezpečnostní flotila s podhladinovými sonary, aby někteří protestující proti světovému mítinku nepodplavali ochranné sítě.

Německá schůzka G-8 se - jako už tradičně - má dost věnovat také bídě, nemocem a válkám v Africe. Jeden z dokumentů, připravovaných k této problematice tvrdí, že deset až patnáct procent výdajů, věnovaných na moderní přezbrojování armád, by stačilo celou miliardu Afričanů krmit skoro celý rok. - Ale to je jen jeden problém. V Heiligendammu jich bude tucet a zbožná přání jak je řešit si za týden přečteme v souhrnném souboru vzletných projevů a deklarací. Pokrok je vždycky. Ale vždy taky pospíchá hodně pomalu.