Alena Mornštajnová: Čas vos. Tichý příběh o temné síle minulosti a léčivé moci přírody

Čas vos je sedmým románem Aleny Mornštajnové pro dospělé čtenáře. Novinka z roku 2025 je, jak spisovatelka sama říká, méně dramatická než její předchozí knihy.

„Kdybych to měla shrnout, řekla bych, že to je román o cestě k obyčejnému lidskému štěstí,“ upřesňuje a podotýká, že být šťastný, respektive spokojený, „dá prostě velkou práci“.

V knize se prolínají dvě vypravěčské linky. Bára, žena ve středním věku, se vrací do svého rodného města, aby se pomstila za křivdu, jejíž kořeny jen pozvolna odkrýváme. Minulost už sice nevrátí, ale může se pokusit přepsat ji v paměti lidí.

Do jejího života vstupuje starý samotář přezdívaný Ptáčník, nepochopený podivín a samotář s velmi ostrým citem pro lidskou bolest. Na rozdíl od Báry se však s minulostí naučil žít.

Je to i kniha o tom, jak vzniká nenávist a zášť mezi lidmi a jak těžké je odpustit, protože nenávist se zaryje pod kůži.
Alena Mornštajnová

Oba mají kromě bolestí z minulosti společné i těsné sepjetí s přírodou. Ona miluje květiny a zahradu, on les a pozorování ptáků.

Alena Mornštajnová|foto:Elena Horálková, Český rozhlas

„Čím jsem starší, tím jsem k vnímání přírody citlivější a všechno, co se v přírodě děje, je pro mě důležité,“ přiznává Alena Mornštajnová. „Les a zahrada v knize představují místa, kde se hrdinové cítí v bezpečí. Je to pro ně únik od světa, který je zatěžuje nebo – v případě Ptáčníka – mu tak docela nerozumí a vlastně se o to ani nesnaží,“ dodává.

„Čas vos je v mnoha ohledech jiný než Hana, Tiché roky nebo Slepá mapa – není tak rozmáchlý, ale o to víc rezonuje v detailech. V tom, co se neřekne. V tom, co zůstane viset ve vzduchu,“ píše Lucie Hartmannová, jedna z recenzentek ve svém blogu.

„Jedním z nejsilnějších motivů knihy je vina – nejen ta, kterou pociťují hlavní postavy, ale i ta, kterou si často přenášíme z generace na generaci, aniž bychom o tom věděli.“