Vzpoura hořká jako pelyněk... První světová válka měla své oběti i na území Čech
Nadávky do bolševiků a českých sviní. A pak výkřik „Hovno!“ jako počátek odporu. Rumburská vzpoura trvala jeden den. Na jejím konci bylo ale několik poprav. A tak i když boje na našem území neprobíhaly, i na severu Čech padly oběti jedné z největších válek v dějinách lidstva.
V Rumburku a jeho okolí se koncem války úsídlil „ersatzbatalion“ (česky náhradní prapor). Připravoval nováčky, nově povolané záložáky a rekonvalescenty po zranění pro frontové nasazení.
Tupý dril a neúnosné podmínky
S prodlužující se válkou se stále více zhoršovalo ubytování a stravování vojáků i od fronty vzdáleného poklidného Rumburku. Na jaře roku 1918 byla situace kritická. To vše provázel tupý dril převážně německých poddůstojníků.
Rumburská vzpoura vypukla krátce po šesté hodině ranní v úterý 21. května 1918. A ještě téhož dne byla krátce po deváté hodině večer potlačena.
Vzpoura pro „hovno“
Původci vzpoury se stalo 65 ozbrojených mužů 7. čety III. náhradní setniny v čele s Františkem Nohou. Ti odepřeli poslušnost svým velitelům už tím, že nastoupili proti rozkazu na ranní nástup s puškami.
Když jim velitel setniny Klöpfer začal nadávat do bolševiků, sociálních demokratů a českých sviní, zazněl z řady vojáků výkřik: „Hovno!“ A tak začala Rumburská vzpoura, na jejímž konci bylo několik poprav.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
