Vyhubili Římané velryby?

02094343.jpeg
02094343.jpeg

Dnes se nám to zdá neuvěřitelné, ale před dvěma tisíciletími zřejmě žily ve Středozemním moři velryby. Některé z nich mohly dorůstat délky i 15 metrů. O jejich přítomnosti nedaleko evropského kontinentu svědčí genetické analýzy úlomků kostí z antických dob.

O obyvatelích Římské říše se ví, že měli rádi ryby. Uměli je zpracovat nejrůznějším způsobem, například překvašením ryb vyráběli zvláštní přísadu, podobnou sojové omáčce, kterou přidávali do pokrmů. Rybí maso také nasolovali a sušili do zásoby.

Na území dnešního Španělska, na Pyrenejském poloostrově, se dokonce dodnes zachovaly zbytky „továren“, které zpracovávaly úlovky rybářů. „Nachází se tam spousta velkých kostí. Už dříve jsme věděli, že Římané lovili tuňáky, a to jsou velké ryby. Jenže tam jsou i úlomky opravdu velkých kostí. A dlouho se nevědělo, z čeho by mohly být,“ uvádí v Meteoru profesor biologie Jaroslav Petr.

Kosti navrtat a prozkoumat

Současné metody poskytují nové možnosti přijít záhadě na kloub. „Vědci navrtali vnitřek kostí, izolovali z nich zbytky genetické informace a poslali je do genetických laboratoří,“ vysvětluje Jaroslav Petr.

Přestože kosti na místě leží už zhruba od roku 400 př. n. l., tedy bezmála dvě tisícovky let, dalo se z nich bezpečně zjistit, o co jde. Ukázalo se, že jsou to velrybí kosti. Patří zejména plejtvákovcům šedým a velrybám černým. Oba jmenované druhy patří k velkým velrybám, na délku mohou měřit kolem 15 metrů. Plejtvákovec může vážit kolem 25 tun, velryba černá dokonce až 70 tun!

Kam velryby zmizely?

Tyto obrovské velryby v současné době ve Středozemním moři nežijí. O jejich případné přítomnosti v dřívějších dobách nehovoří dokonce ani žádné dostupné historické prameny. Ví se jen o velrybách v blízkých vodách Atlantiku, které byly vyhubeny v 17. až 19. století.

Římané v době úpadku od Thomase Coutura

Teď se ovšem ukazuje, že se obří velryby dříve zřejmě vyskytovaly i v Mediteránu. Vypadá to, že je vyhubili už staří Římané. „Dodnes najdeme ve Středozemním moři keporkaky, hrbouny dlouhoploutvé. Ti se pohybují na širém moři a pro Římany byli těžkým úlovkem. Ulovili by je, jen pokud by uvízli u pobřeží. Ale plejtvákovci šedí a velryby černé se přibližovali i k pobřeží, pro lidi tak byli snadnější kořistí,“ dodává biolog.   

„Ukazuje se, že genetické výzkumy jsou velmi důležité pro poznání minulosti. Svědčí o tom jedna příhoda, kdy archeologové poslali genetikům vzorek úlomku kosti v domnění, že jde o velrybí kost. Zjistilo se, že jde o kost slona,“ uzavírá Jaroslav Petr. Zdá se, že teprve nastává doba, kdy se díky moderním vědeckým metodám dozvíme o naší minulosti naprosto nečekané novinky.

Spustit audio
autoři: Petr Sobotka, Leona Matušková

Související