Lék na rakovinu? Medicína hledá inspiraci u slonů, velryb i rypošů

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Neobvyklá teplota těla, odolnost proti nemocem a mezi savci výjimečné sociální chování. Rypoš lysý je zkrátka v mnoha směrech unikátní hlodavec

Rakovina je velkým strašákem lidí. Jsou ale živočichové, kteří si s ní umí velmi dobře poradit. Nádorovým onemocněním netrpí sloni, velryby ani podivuhodní rypoši lysí. Nechá se jimi inspirovat lidská medicína?


Příspěvky v Meteoru 14. 11. 2015
01:11 Kyslík na kometě
10:52 Návrat bobrů
20:42 Molekulární kuchyně aneb chutnejte nosem
33:11 Inverze není smog
42:05 Lidstvo pomalu ale jistě hloupne
45:21 Proč sloni nikdy nedostanou rakovinu?

Biliony buněk se během lidského života neustále obměňují. Většina z nich není starší než 10 let, některé se mění dokonce po pár dnech. Při každém pohybu buňky se může stát chyba a někdy bývá bohužel fatální. Pokud buňka ztratí kontrolu nad svým množením, dochází ke zhoubnému bujení a ke vzniku rakoviny.

Slon se dožívá zhruba 70 let, tedy ne o mnoho méně než člověk. „Jenže slon je obrovský a má stokrát více buněk než člověk. Zdálo by se tedy, že slon bude mít neskonale větší pravděpodobnost, že se jeho buňky pokazí a začnou bujet. Kupodivu tomu tak není,“ uvedl v Meteoru biolog Jaroslav Petr.

Slon indický (Elephas maximus indicus)

Sloní ochranné geny

Na otázku, proč sloni netrpí nádorovými onemocněními, nabídl nedávno odpověď článek v předním lékařském časopise The Journal of American Medical Association. Zjistilo se, že sloni jsou proti rakovině od přírody velmi dobře pojištěni.

Člověk má gen, kterému se říká p53. Dostáváme ho ve dvou kopiích, od každého rodiče jeden. „Tento gen spolu s dalšími geny hlídá naše buňky, aby nepropadly rakovinnému bujení,“ řekl profesor Petr. Pokud dostaneme od matky nebo otce gen poškozený, riziko, že onemocníme zhoubným nádorem, se blíží 90 procentům. Zatímco lidé mají tyto ochranné geny pouze dva, sloni afričtí i sloni indičtí jich mají 40.

A jak vlastně ochranný gen funguje? „Zjednodušeně řečeno donutí rakovinné buňky spáchat sebevraždu. Pokud by zůstaly poškozené buňky naživu a množily se, byly by pro organismus nebezpečné,“ dodal Jaroslav Petr.

Velryba si poškozené buňky opravuje

Ještě desetkrát větší než slon je velryba. I ta by tedy měla být doslova prolezlá rakovinou. Jenže není. Vědci nedávno rozluštili genom velryby grónské a vytipovali při tom obranné geny proti zhoubným nádorům. Velryba ovšem používá jinou techniku než slon, poškozené buňky neničí, dokáže je opravit.

Velryba grónská (Balaena mysticetus)

Šavlozubá jitrnice

V přírodě známe ještě jedno zvíře, které se umí bránit rakovině. Je jím rypoš lysý. Někdy se mu říká šavlozubá jitrnice, protože je to malý podlouhlý slepý hlodavec bez srsti s velkými řezáky, které mu vyčnívají z tlamy. Žije v systému podzemních chodeb ve východní Africe.

Tento prapodivný živočich se dožívá až 30 let. Rakovinou ale netrpí. A to přesto, že je blízkým příbuzným myší, které naopak nádorová onemocnění souží ke konci života velmi často. „Rypoš lysý za to vděčí látce, která se jmenuje hyaluronan. Ta je velmi hustá, má velké molekuly. Poškozená buňka se tímto hyaluronanem obalí a není pak schopna se množit a způsobit tím rakovinné bujení,“ vysvětluje Jaroslav Petr.

Rypoš lysý (Heterocephalus glaber)

Sloni, velryby i rypoši si v průběhu evoluce dokázali vytvořit účinné obranné mechanismy proti zhoubným nádorům. Nezbývá, než doufat, že se nám jednou podaří tyto mechanismy pořádně prozkoumat a využít i pro ochranu našeho živočišného druhu.