Vítkovické železárny: Hutnická jednička v habsburské monarchii vedená pohádkově bohatým bankéřem

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Důl Hlubina, Ostrava, industriální architektura

Vznik železnice v 19. století znamenal převrat. Nejenom v přepravě osob, ale zejména zboží a surovin. Čím více přepraveného zboží bylo, tím více bylo i peněz. A toho si byli dobře vědomi Rothschildové, kteří už v roce 1835 dostali koncesi na vystavění železnice spojující Vídeň s Krakovem. Provoz železnice ale zákonitě polykal velké množství železa, oceli a uhlí. A tak si Salomon Rothschild koupil vlastní železárny – ty Vítkovické.

Účinkuje: Jan Kovařík
Připravil: Jitka Škápíková
Dramaturgie: Magdalena Šorelová
Zvukový mistr: Tomáš Gsöllhofer
Zvukový design: Jiří Litoš
Premiéra: 6. 4. 2021

Na počátku Vítkovických železáren byla Rudolfova huť – železářský podnik, který byl v obci Vítkovice založen 9. prosince 1828 na základě rozhodnutí olomouckého arcibiskupa Rudolfa Jana Habsburského. Po něm získala huť své jméno a byla určena ke zkujňování železa.

Po šesti letech provozu získal podnik zajímavý primát: první zapálení koksové vysoké pece v habsburské monarchii. Po Rudolfově smrti se majitelem huti stalo olomoucké arcibiskupství, jenže to o provozování železáren nejevilo zájem.

Mocný rod Rothschildů

Vídeňský bankéř Salomon Mayer von Rothschild patřil k největším podnikatelům své doby

Řešení přišlo na počátku 40. let 19. století, kdy si Rudolfovu huť pronajal Salomon Rothschild, aby mu dodávala železo na stavbu jím budované Severní dráhy Ferdinandovy. Vzápětí huť i s několika doly koupil a získal koncesi k těžbě uhlí a železných rud ve Slezsku.

Pod vedením bankovního domu Rothschildů závod utěšeně vzkvétal. Rozšiřoval se, výrobní programy se modernizovaly, z původních dílen pro opravy strojního zařízení vyrostly strojírny, mostárny a kotlárny...

Začalo se také s výrobou parních strojů, důlních strojů, zařízení pro hutě a železnici... Kvůli velké poptávce po železničních kolejnicích byla dokonce postavena nová tovární hala nazvaná podle Rothschildova syna Anselmova huť.

Jenže nedlouho nato přišel revoluční rok 1848, který přinesl pád Metternichova režimu a Rothschildův vliv značně klesl. Salomon předal řízení rodového impéria synu Anselmovi a rozhodl se z Vídně utéct. Vrátil se do Paříže, kde 28. července 1855 zemřel. Bylo mu jedenaosmdesát let.

Výhodné společenství

Anselm měl osm dětí. Druhý syn Ferdinand o rodové podnikání neměl zájem, a tak ještě za Anselmova života převzal rodové podnikatelské aktivity nejmladší syn Albert Salomon. Postupem času se ale Rothschildové z Ostravska stáhli a některé části svého průmyslového impéria začali pronajímat, například bratřím Gutmannům.

V roce 1873 Rothschildové ve spojení s bratry Gutmannovými vytvořili Vítkovické horní a hutní těžířstvo. Gutmannové měli ve firmě 49% majetkový podíl a Vítkovice se díky jejich úsilí staly největší železárnou v habsburské monarchii a jednou z největších v celé tehdejší Evropě. O tři roky později se generálním ředitelem stal Paul Kupelwieser.

Od železa k bělostným plážím

Na začátku 90. let předminulého století se ale cesty Paula Kupelwiesera a majitelů Vítkovických železáren rozešly. Neshodli se na koncepci rozvoje. Kupelwieser složil funkci ředitele a odstěhoval se do Středomoří.

A protože po letech ředitelování neměl hluboko do kapsy, zakoupil si do té doby pusté souostroví Brioni, čítající čtrnáct ostrovů, v Jaderském moři. Postupně zde vybudoval honosná lázeňská letoviska. Svou pomoc mu tehdy nabídl známý bakteriolog Robert Koch – komáry zamořenou oblast bylo třeba zbavit malárie. A tak vnikly vyhledávané resorty, které navštěvovali členové císařské rodiny, bohatá vídeňská společnost a umělci.

Víno, do jehož pěstování a výroby se Kupelwieser pustil, pak odebírali i ostravští restauratéři. V jeho práci měl pokračovat jeho syn Karel, ten se ale za světové hospodářské krize dostal do finančních potíží a vzal si život.

Jak Vítkovické železárny přečkaly oba dva světové válečné konflikty? Co s nimi udělaly revoluční roky 1948 a 1989? A co je s železárnami dnes?

autoři: Jitka Škápíková , Magdalena Šorelová
Spustit audio

Související