Vítkovické železárny: Hutnická jednička v habsburské monarchii vedená pohádkově bohatým bankéřem

Na počátku Vítkovických železáren byla Rudolfova huť – železářský podnik, který byl v obci Vítkovice založen 9. prosince 1828 na základě rozhodnutí olomouckého arcibiskupa Rudolfa Jana Habsburského. Po něm získala huť své jméno a byla určena ke zkujňování železa.

Po šesti letech provozu získal podnik zajímavý primát: první zapálení koksové vysoké pece v habsburské monarchii. Po Rudolfově smrti se majitelem huti stalo olomoucké arcibiskupství, jenže to o provozování železáren nejevilo zájem.

Mocný rod Rothschildů

Od roku 1835 ovládal Vítkovické železárny bankéř Salomon Rothschild. Za jeho působení dochází k obrovskému rozmachu podniku|foto:Český rozhlas

Řešení přišlo na počátku 40. let 19. století, kdy si Rudolfovu huť pronajal Salomon Rothschild, aby mu dodávala železo na stavbu jím budované Severní dráhy Ferdinandovy. Vzápětí huť i s několika doly koupil a získal koncesi k těžbě uhlí a železných rud ve Slezsku.

Pod vedením bankovního domu Rothschildů závod utěšeně vzkvétal. Rozšiřoval se, výrobní programy se modernizovaly, z původních dílen pro opravy strojního zařízení vyrostly strojírny, mostárny a kotlárny...

Začalo se také s výrobou parních strojů, důlních strojů, zařízení pro hutě a železnici... Kvůli velké poptávce po železničních kolejnicích byla dokonce postavena nová tovární hala nazvaná podle Rothschildova syna Anselmova huť.

Jenže nedlouho nato přišel revoluční rok 1848, který přinesl pád Metternichova režimu a Rothschildův vliv značně klesl. Salomon předal řízení rodového impéria synu Anselmovi a rozhodl se z Vídně utéct. Vrátil se do Paříže, kde 28. července 1855 zemřel. Bylo mu jedenaosmdesát let.

Výhodné společenství

Anselm měl osm dětí. Druhý syn Ferdinand o rodové podnikání neměl zájem, a tak ještě za Anselmova života převzal rodové podnikatelské aktivity nejmladší syn Albert Salomon. Postupem času se ale Rothschildové z Ostravska stáhli a některé části svého průmyslového impéria začali pronajímat, například bratřím Gutmannům.

V roce 1873 Rothschildové ve spojení s bratry Gutmannovými vytvořili Vítkovické horní a hutní těžířstvo. Gutmannové měli ve firmě 49% majetkový podíl a Vítkovice se díky jejich úsilí staly největší železárnou v habsburské monarchii a jednou z největších v celé tehdejší Evropě. O tři roky později se generálním ředitelem stal Paul Kupelwieser.

Od železa k bělostným plážím

Na začátku 90. let předminulého století se ale cesty Paula Kupelwiesera a majitelů Vítkovických železáren rozešly. Neshodli se na koncepci rozvoje. Kupelwieser složil funkci ředitele a odstěhoval se do Středomoří.

A protože po letech ředitelování neměl hluboko do kapsy, zakoupil si do té doby pusté souostroví Brioni, čítající čtrnáct ostrovů, v Jaderském moři. Postupně zde vybudoval honosná lázeňská letoviska. Svou pomoc mu tehdy nabídl známý bakteriolog Robert Koch – komáry zamořenou oblast bylo třeba zbavit malárie. A tak vnikly vyhledávané resorty, které navštěvovali členové císařské rodiny, bohatá vídeňská společnost a umělci.

Víno, do jehož pěstování a výroby se Kupelwieser pustil, pak odebírali i ostravští restauratéři. V jeho práci měl pokračovat jeho syn Karel, ten se ale za světové hospodářské krize dostal do finančních potíží a vzal si život.

Jak Vítkovické železárny přečkaly oba dva světové válečné konflikty? Co s nimi udělaly revoluční roky 1948 a 1989? A co je s železárnami dnes?