Kavalier: Proč vyhlášenou českou sklárnu neodkázal majitel svému synovi?
Zahájením provozu sázavské Svatoprokopské sklářské huti se v roce 1837 začala psát slavná historie dynastie Kavalírů. Když ale byla notářsky ověřena poslední vůle posledního majitele z rodu Kavalírů, rodina se nestačila divit...
Zakladatel sklářské dynastie František Kavalír se narodil roku 1796 a s výrobou skla začal v roce 1830. Pár let nato dostal nabídku od sázavského panství postavit sklárnu v Sázavě. Tam vyvinul tvrdé draselno-vápenaté sklo, z kterého vyráběl laboratorní sklo lékárny.
Produkce byla sice technicky náročná, ale neměla konkurenci. Když roku 1853 Kavalír zemřel, bylo jeho sázavské sklo vyhlášené i v širokém okolí. Vedení sklárny se tehdy ujal jeho sotva 22letý syn Josef.
Z Kavalíra atraktivnější Kavalier
České laboratorní sklo tehdy téměř monopolně ovládlo světové trhy a Josef Kavlír si z obchodních důvodů pozměnil příjmení na Kavalier. Tou dobou už síť stálých zákazníků sahala od Spojených států až po Čínu.
Katalog výrobků nabízel 30 typů sériově vyráběných laboratorních výrobků ve 250 velikostech a provedeních. Josef vybudoval druhou, modernější huť, která výrobu ještě zkvalitnila. Další rozvoj přinesla železnice, která do Sázavy přišla s novým tisíciletím.
Josefova poslední vůle
Josef krátce před smrtí stihl ještě začít se stavbou třetí hutě. Byla ale dostavěna až po je ho smrti. Když byla úředně ověřena Josefova závěť, rodina se nestačila divit. Jeho syn Vladimír, který se více než 20 let podílel na správě a řízení hutě, se neměl stát majitelem firmy.
Byl ustanoven pouze správcem pozůstalosti. Dědictví mělo připadnout Vladimírovým dědicům, ale pouze v tom případě, že po smrti Vladimíra bude jeho synovi aspoň 18 let. Vladimír závěť soudně napadl, spor se táhl skoro 10 let a Vladimír ho prohrál.
Konec po 85 letech
Přesto po celou dobu svého působení do firmy bohatě investoval a vzorně se o ni staral. V polovině roku 1919 ale Vladimír Kavalier předčasně zemřel. Zůstala po něm vdova, která nikdy o provoz skláren nejevila zájem, dvě dcery a syn Vladimír, kterému do podmínky Josefovy závěti chybělo šest let.
Rodina Kavalírova se na vedení sázavské sklárny podílela celých 85 let. A toto období definitivně skončilo. Správu nad firmou převzala Legiobanka, která roku 1939 podnik prodala velkopodnikateli Martinkovi.
Jaký byl osud skláren po druhé světové válce? Jaký je jejich současný nejznámější výrobek?
Související
-
908. schůzka: Paměti babičky Kavalírové
Na svých Toulkách se čas od času pozastavujeme u osobností, které sice nepatřily k hlavnímu proudu našich dějin, ale nemůžeme na ně zapomenout ani si je „odmyslit“.
-
938. schůzka: Král skla Bedřich Egermann
V 19. století za pouhý jeden rok potkáváme nesrovnatelně více osobností, než jsme jich měli tu čest míjet za celá desetiletí… Kdoví, možná i za jedno století.
-
Neuvěříte! Tohle je sklo. Čech své umění předvádí ve světě jako rocková hvězda
Sklo mu učarovalo už ve 13 letech. Jako sklářský mistr Martin Janecký pracoval ve Švédsku, jižní Africe, Holandsku. Nikdo jiný nedělá ze skla takové sochy jako on.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
