Víme, co jíme? I. díl: Jaké látky jsou v potravinách nejškodlivější?

Děti jedí zmrzlinu z kelímku
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Děti jedí zmrzlinu z kelímku

Naši rodiče vzpomínají na to, jak chutnal doma upečený chléb s podmáslím. Je to jen sentiment? Přibývá alergií a rakoviny a jsme stále neplodnější. Je to jen náhoda? Věříme, že ano. Jenže asi bychom se nestačili divit, kdybychom věděli přesně, co všechno do těla s jídlem dostáváme. Spolu s našimi hosty se ptáme, jestli víme, co jíme.

S Martinou Kociánovou diskutovali: paní profesorka Anna Strunecká, vědkyně, pedagožka, spisovatelka autorka knihy Doba jedová, Irena Michalová za sdružení českých spotřebitelů a pan Petr Cuhra, ředitel pražské Státní zemědělské a potravinářské inspekce.

Jaká je nejhorší věc, která nám v potravinách ubližuje?

Anna Strunecká: Já osobně považuji za nejhorší ty látky, které se přidávají do potravin proto, aby lépe chutnaly, aby lépe vypadaly a aby déle vydržely. A aby lépe chutnaly, to jsou glutamát a aspartam, to jsou nejvíce používaná ochucovadla na celém světě. Aby dobře vypadaly, aby měly tvar a měly dobrou barvu, dávají se umělá barviva a soli hliníku.

Víme, co jíme?

Petr Cuhra: Já bych to nezaměřoval na jednotlivé látky, já myslím, že největší nebezpečí je skladba potravin, to jak lidi jedí. Že mají nedostatek ovoce a zeleniny a konzumují moc tuku. Myslím, že příjem tuku nám škodí obecně. Také velmi škodí samotné zacházení s potravinami. Buď jídlo nedají do lednice vůbec nebo tam mají vysokou teplotu. Mají třeba 12 stupňů a přitom nejvyšší přípustná je 8 stupňů. Lidé často jídlo špatně skladují, nedbají na křížovou kontaminaci. Teprve potom by měla přijít diskuse, co je v potravinách.


Anna Strunecká: Vy mě děsíte s vaší vizí českých domácností, já mám o českých hospodyňkách lepší mínění.

Anna Strunecká: Jinak k té skladbě potravin, za dobu mého života se tolikrát změnil názor, kolik čeho by měl člověk jíst. No a když došlo k zásadní změně skladby potravin, například když Amerika přešla na margarín, tak se ukázalo, že počet infarktů neklesl a že obezita naopak narůstala. Lidstvo se pokusem a omylem samo na sobě přesvědčuje, že tudy cesty nevede.

Dneska je takovým hitem vědecky zdůvodněná teorie, že člověk má 50% živin přijímat v podobě tuků. To se dietologům jistě nebude líbit. Záleží na každém zvlášť, co se dozví, čemu věří a o čem si myslí, že mu to prospívá.

Ale co mám dělat, když si dám suchou housku se salámem a při tom zkonzumuji tolik cukru a soli, že by mi to stačilo na pokrytí několikadenní potřeby. Tady jsou spotřebitelé rukojmí.

Petr Cuhra: Zdroje informací o tom, co která potravina obsahuje, jsou, ale musíte tomu věnovat dost času. Lidé se často šidí, částečně vědomě, částečně nevědomě. Lidi by se o to měli zajímat víc.

Anna Strunecká: Já učím své čtenáře, aby věděli čemu se bránit. Jsou určité nápoje a potraviny, které víte, že jsou obarvené. Že například obsahují aspartam, který je nejčastěji ve slazených nápojích. Já varuji před coca colou, ta by neměla vůbec přijít do domácnosti nebo dětem.

Fyzioložka a bioložka Anna Strunecká

A jak je to s nebezpečností tuků?

Anna Strunecká: Velkým mýtem je, že nevhodný je veškerý živočišný tuk. Pochází z doby, kdy se zaváděl margarín a jiné ztužené rostlinné tuky. Jenže už se zjistilo, že problém jsou transmastné kyseliny, které představují veliké nebezpečí pro naše cévy. Badatel, který toto nebezpečí objevil, tomu je teď 98 let a sám na sobě vlastně je příkladem toho, že když nejí transmastné kyseliny a jí živočišné tuky jako máslo, sádlo a popřípadě kokosový olej, tak se člověk může dojít vysokého věku.

Takže, co nám ubližuje? Složení potravin nebo skladba stravy nebo….?

Irena Michalová: Já si nemyslím, že by to bylo složením, protože to bychom pak mohli říct, že potraviny jsou jedovaté a to určitě pravda není. Já myslím, že je to tím co a jak nakupujeme. Protože v obchodě jsou věci lákavé, přijdu nakoupit tři, odnesu si deset. Nové choroby zejména ty kardiovaskulární a rakovinové nevznikají tím, co jíme a jaká je ta potravina, ale rozhoduje, kolik té potraviny jíme a jestli se příjem se vyrovná výdeji. Dřív se lidé více hýbali, nebyla taková obezita. Já to vidím v tom nepoměru.

Anna Strunecká: Ta jednoduchá lineární představa, že člověk je obézní proto, že toho hodně sní, je lichá. Samozřejmě pohyb je důležitý, ale bohužel se ukazuje, že mnozí lidé, i když jedí málo, stejně přibírají. Na světě je epidemie obezity a není to jen proto, že ty lidi tolik jedí. Je to tím, co jedí. Taky existují velmi vážní škůdci a těmi jsou hormonální disruptory. A těch stačí docela málo, aby v těle způsobily, že člověk je obézní nehledě na množství potravy, kterou sní.

Obezita, ilustrační obrázek

Kde se hormonální disruptory nacházejí?

Anna Strunecká: Hormonální disruptory jsou všude kolem nás. Oni nejsou považováni za éčka, nejsou označovány. Je to třeba bisfenol A nebo ftaláty. Ty se uvolňují z některých obalů, jsou ve vodě, vyskytují se v zelenině.

Co způsobují?

Anna Strunecká: Zasahují do hormonálních regulací a naše tělo je závislé na koncertu regulace hormonů. Každé narušení tak způsobuje třeba změnu metabolismu (obezita) nebo cukrovku. Je nebezpečné pro změny vývoje, velmi citlivé jsou vyvíjející se plody a malé děti. Důsledkem mohou být epigenetické změny, kvůli kterým může mít člověk v dospělosti rakovinu prostaty nebo kolorekta. A tyto následky mohou způsobit jen stopové látky v potravinách, v dětské výživě, ve výživě kojících žen. My musíme vědět, co jíme. Není pravda, že když sním něčeho málo, že mi to neuškodí.

Jsou u nás tyto hormonální disruptory kontrolovány?

Petr Cuhra: Řada těch látek samozřejmě je kontrolována a u bisfenolu došlo ke změně v obalech a byl vyloučeno z obalů, které přijdou do styku s potravinami. Ale my vždycky reagujeme až na něco, jehož škodlivost se zjistí a co možná konzumujeme už delší dobu. Teprve potom hasíme ten problém. Informací vědeckých a skutečně prokazatelných máme málo, takže teprve ve chvíli, kdy je ta informace o škodlivosti skutečně prokázána, tak se nastaví limity. Teprve poté se může začít ten limit kontrolovat, měřit, vymáhat.

Ing. Petr Cuhra

Vidím v tom ještě jeden problém. Na nás nepůsobí izolovaně nějaký bisfenol A, na nás působí spousta chemických látek a je to obrovský komplexní problém se kterým si z toho toxikologického hlediska neumíme poradit. Takže my z toho vyzobáváme ty řekněme nejhorší, které nám nejvíce škodí, ale my nevíme, jestli tam nejsou nějaké skryté , které nám škodí stejně nebo víc. Na druhou stranu já bych nechtěl, aby to vyznělo, že straším posluchače. Já si nemyslím, že by to mělo tak katastrofální dopady Já si myslím, že to není tak dramatické, jak to paní profesorka říká. Ani já ani ona nemá žádné naprosto stoprocentní důkazy, že existuje přímá úměra mezi množstvím bisfenolu A a rakovinou.

Anna Strunecká: Jaké důkazy čekáte? Vy čekáte, až celá generace umře, až všechny děti budou postižené, čekáte, až všichni muži budou neplodní nebo na co čekáte? Jestliže máme výsledky z laboratoří, že to působí na buňky, na tkáně na živočichy? Podívejte se ftaláty u zvířat vyvolávají to, že mají malé penisy, nebo takzvanou hypospádii, to znamená, že ten penis není otevřený na špičce, ale po straně nebo někde dole a v dospělosti mají malý počet spermií a velmi nízkou plodnost.

Greenpeace chce zákaz bisfenolu kromě kojeneckých lahví i v dalších výrobcích pro děti

Ftaláty, které jsou změkčovače PVC, jsou všude kolem nás. Abyste udělali pláštěnku, musíte přidat ftaláty. Ftaláty jsou laky na nehty, kosmetika, úklidové prostředky, což máme neustále kolem sebe.

Jdeme cestou důkazů. V Dánsku a to je dokument WHO, takže můžete považovat za důkaz, zjistili, že už má dneska 1-4% čtyřletých chlapců hypospádii. Takže tam už zakázali čtyři druhy ftalátů.

Irena Michalová: Trošku bych to zmírnila. Veškeré obaly, do kterých se balí potraviny podléhají přísné kontrole i na ftaláty. Jsou tam limity a hygienická stanice s tím zabývá a kontroluje to. Nakonec spotřebitelé se mohou přesvědčit, protože proniklo dost afér, kdy se stahovalo zboží z trhu právě pro to množství ftalátů.

Testované potraviny.JPG

Anna Strunecká: My jsem tady říkali, že na lidi působí směsi, že se to působení násobí, takže potom každý limit je do jisté míry podezřelý. Nikdy nepůsobí ta látka sama. Není třeba dělat limity, ale bylo by třeba ty látky úplně zakázat. Protože jedině tak dokážeme udržet zdraví celé generace. Zrovna třeba ftaláty jsou v moči 90% Američanů, ftaláty jsou v moči polárních medvědů na Špicberkách. Je to v našem prostředí. Bisfenol A je v tolika jiných výrobcích a jsou zakázané jenom lahvičky.


Jak jsou u nás potraviny kontrolovány a hlídány
Tři kontrolní orgány. Jeden je hygienická služba a spadá pod ministerstvo zdravotnictví. Kontroluje potraviny, které si koupíte v restauraci nebo dostanete v jídelně. Druhý orgán je státní veterinární správa, která kontroluje výrobu živočišných potravin a třetím orgánem je potravinářská inspekce, která má na starosti obchody a výrobu rostlinných potravin.

Nezvykli jsme si na to, že přirozenou součástí jídelníčku jsou nepřirozené věci?

Petr Cuhra: Určitě to tak je, protože jinak bychom nemohli nakupovat jídlo na týden a na čtrnáct dní.
Jenže je to reakce na poptávku lidí. Je velmi jednoduché se přizpůsobit. A vy naštěstí máte i v dnešní době tu možnost koupit si mléko bez UHT nebo nepasterizované. Musíte sice vynaložit větší úsilí než ho najdete, bude dražší, ale pořád ta možnost je. Stát nemůže direktivně nařídit, zakázat konzervační látky. Musí to chtít spotřebitel.

Záznamy pořadu najdete v iRadiu.