Sucho bude, varují odborníci. Otázkou však zůstává, jestli umíme zareagovat

západ slunce na suchém poli
západ slunce na suchém poli
Nedostatek vody je hrozbou, která může zásadním způsobem ovlivnit náš svět a hlavně náš život v něm. Přesto ji my laici nevnímáme tak zřetelně. Jak moc je tato hrozba reálná? Jak na ni můžeme reagovat a co vše může uvést do pohybu? O tom si Martina Kociánová povídala s geologem, klimatologem a filosofem docentem Václavem Cílkem a zemědělským analytikem Petrem Havlem.

Plíživá hrozba sucha je nebezpečná svojí neviditelností

Z pohledu analytika Petra Havla je sucho opravdu nejvyšší riziko nejenom v lokální, ale doslova celoplanetární podobě. A to, že si to možná neuvědomujeme, je mimo jiné dáno tím, že většinu procesů spojených s vodou stále vidíme. Tedy například bouřkovou oblohu, záplavy a kdykoli otočíme kohoutkem, můžeme se napít. Je tu ale hodně procesů, které nevidíme a ty se odehrávají třeba pod našima nohama, tedy zejména v úrovni podzemních vod. Proto se zatím podle Petra Havla lidé sucha nijak výrazně neobávají.

„No vlastně už tu jsou i ty viditelné procesy", dodává Václav Cílek. „Ono sice prší, ale všimněte si, že země je pořád suchá." Letos to podle klimatologa bylo extrémně vidět. Pár hodin po dešti byl les stále suchý. A navíc houby sice rostly, ale byly i celé regiony, kde se téměř žádné nenašly.

Spodních vod ubývá a povrch země je suchý

Absorpci vody a tím doplňování spodních zásob brání technologiemi udusaná půda, ze které voda odtéká, místo aby se vsakovala. „Před 20 lety pršelo první den a nic, pršelo druhý den, voda začala mírně stoupat, až třetí den intenzivního deště řeky stoupaly výrazněji. Teď je nástup povodní po 6-8 hodinách", upozorňuje Petr Havel

suchá půda

Podle Václava Cílka jsou hlavními důvody:
- Vybetonované a vyasfaltované plochy (10% povrchu Země jsou plochy, které nic nesají.)
- Zhutnělé půdy, které nevsakují vodu. Příčinou je vodní eroze, která odvádí horní vrstvu orné půdy.
- Menší absorpční schopnost lesa. Důvodem, proč les nesaje tolik, může být i to, že kvůli znečištění ovzduší neroste tolik lišejníků. Na jednom vzrostlém stromě je totiž schopen zachytit až 200 litrů vody.

Václav Cílek

Další pak dodává Petr Havel:
- Velké plochy půdy, které nejsou přerušované, žádnými krajinnými prvky
- Plochy rybníků se zmenšily na 1/3 toho, co jsme měli v minulosti. Na jižní Moravě bylo od dob Marie Terezie zrušeno několik tisíc rybníků. Drobné vodní plochy totiž vytváří místní mikroklima a zabraňují erozi.
Společným jmenovatelem je tedy průmyslová produkce.

Přírodu si ničíme, protože chceme žít dobře a bez práce. Je to přirozené

To, že budeme muset změnit vztah k přírodě je víceméně jasné. Kudy ale na to? Přes direktivní pravidla mocných nebo dokážeme začít od každého jedince, každého zemědělce i každého, kdo si staví nový dům? Podle Václava Cílka by bylo nejlepší, kdyby každý začal sám od sebe, zároveň ale dodává, že toho většina lidí patrně nebude schopná. Takže pokud má dojít k nějaké změně, musí ji udělat politicky a finančně mocní. Revoluční změna by s největší pravděpodobností neprošla, takže tak jak jsme přírodu postupnými krůčky ničili, musíme ji postupnými krůčky obnovovat.

suchá stezka.jpg


Ptám se však sám sebe, jestli na nás příroda, podle toho v jakém je dneska stavu, vůbec počká. Jestli ty postupné krůčky budou stačit.

Přírodu podle Petra Havla ničíme proto, že chceme žít dobře a bez práce. Je to přirozené. Časem se ale všechny výše zmíněné a zdánlivě malé dopady sečtou ve velkou změnu.


Podle všech modelů ke klimatické změně dojde

Ke klimatické změně má dojít v pruhu, který zaujímá 2/3 Číny, celou Indii, Pákistán, Irák, Irán a severní Afriku. Podle mnoha modelů se menší suchá oblast potáhne přes Rumunsko, Bulharsko, východní Ukrajinu až k Baltskému moři. S velkou pravděpodobností klimatické změny výrazně zasáhnou i jižní Moravu.
„Ono už se tam dost děje", říká Petr Havel. Naše poloha uprostřed Evropy má svá zásadní specifika. Vzhledem k tomu, že Česko je rozvodí, tak k nám žádná voda nepřitéká, od nás jen odtéká. „Měli bychom si umět trochu vody zadržet, právě kvůli podzemním vodám," tvrdí zemědělský analytik.

Pole a slunce.jpg

Odtrhli jsme majitele od pozemků

V ČR je přes ½ zemědělské půdy ohrožena vodní a vzdušnou erozí. V tak velké míře to není v žádné z civilizovaných zemí. Důvodem jsou špatné technologie a také to, že jsme odtrhli vlastníky od svého majetku, což je na venkově naprosto klíčové. Když je půda moje, chci ji předat v dobrém stavu dalším generacím. Lidé, kteří obhospodařují svůj pozemek, ví, že velké množství malých vodních ploch, k tomu vsakovací rýhy, zasakovací pásy a škarpy u silnice, to vše udrží vodu na místě a doplňuje zásobníky podzemních vod. U nás ale 80% zemědělců obhospodařuje pronajatou půdu.

Orba jako intelektuální činnost

„Mám ale jednu pozitivní zprávu", říká Václav Cílek. "Kousek za hranicemi s Rakouskem, kolem Světlé, můžete podle vidět orbu, ke které přistupují jako k intelektuální činnosti." Podle geologa ořou po spádnici dolů a poslední 3-5 řádky mají kolmo. Takže ta voda, co stéká po spádnici, se zarazí a zadrží se. A voda, co se přelije, je vedena do okrajové brázdy, která obkružuje část pole, takže dráha vody je delší a vsakuje se. "Dobře orat, to je promyšlená aktivita nebo to musíte zdědit po předcích". Dodává Václav Cílek

pole.jpg