Viktor Daněk: Euroangličtina

Mezi vůbec nejexotičtější patří jazyk starých Keltů – irská gaelština. Přitom v Irsku se spíš domluvíte polsky než gaelsky. Nebo taková arabštinu připomínající maltština.

To se pak snadno stane, že najednou chybí tlumočník. Jako se to stalo maltskému premiérovi Josephu Muscatovi. Když s malštinou nepochodil, Muscat své rozhořčení dokázal ve vteřině vyjádřit anglicky.

Ukázal tím, že mateřský jazyk je dnes často jen věcí hrdosti, nikoli nutnost. Právě angličtina se postupně stala hlavní dorozumívací řečí. Lépe řečeno euroangličtina.

Tu správnou, celkem libozvučnou angličtinu totiž všichni různě po svém kroutí a válí po jazyku. Z evropského koncertu se tak někdy spíš stává kakofonie. Někdy člověk musí pořádně nastražit uši.

Třeba takoví Chorvaté a Francouzi nemají hlásky h ani th. Z věty „Jak se dostanu do nemocnice“ (How do I get to the hospital) se v lepším případě stane „chau do i get to the chospital“, v tom horším „au du aj get to zi opitl“.

Z francouzské angličtiny si vystřelil i americký komik Steve Martin, který se co by francouzský inspektor Clouseau snažil naučit větu „Chtěl bych si koupit jeden hamburgr“.

Balzám na duši pak nastane, když se ke slovu dostane rodilý obyvatel Britských ostrovů. Přitom právě Britové uvažují o odchodu z evropské rodiny. Minimálně po lingvistické stránce by to byla pro všechny ohromná ztráta.