75. Hrobník Československa aneb Osud Konrada Henleina

Konrad Henlein, rodák z Vratislavic nad Nisou, prožil za první světové války vojenské nasazení na italské frontě i následné zajetí. Po návratu do severních Čech se zprvu živil jako úředník, ale jeho skutečnou vášní se brzy stalo turnerské hnutí.

V tělocvičnách a na stadionech prosazoval tuhou disciplínu a posiloval německou národní identitu, přičemž jeho vliv v hierarchii cvičitelů rychle stoupal.

Souběžně s tím se upevňoval Henleinův odpor k demokratickému řádu, jejž vnímal jako slabošství. Když hospodářská krize a nástup Hitlera v sousedním Německu radikalizovaly obyvatelstvo v pohraničí, využil Henlein své autority i blížícího se zákazu dosavadních sudetoněmeckých nacionalistických partají. V říjnu 1933 ohlásil v Chebu vznik Sudetoněmecké vlastenecké fronty, která měla pod jeho vedením sjednotit všechny soukmenovce.

Muž dvou tváří

Henleinova politická síla, před parlamentními volbami v roce 1935 přejmenovaná na Sudetoněmeckou stranu, se stala klíčovým a zároveň nebezpečným hráčem uvnitř Československa i na evropské scéně.

Čtěte také

35. S rebely se nevyjednává aneb Deutschböhmen se bouří

Henlein mistrně využíval strategii dvou tváří – zatímco domácí a zahraniční veřejnost i vlivné politiky přesvědčoval o své loajalitě k Československu, v tajných hlášeních do Berlína se již plně hlásil k nacionálnímu socialismu a k cíli rozbít stát. Jeho hnutí se postupně proměnilo v Hitlerovu pátou kolonu, která uměle stupňovala požadavky tak, aby nebyly ze strany československého státu splnitelné.

Po mnichovském diktátu se sice dočkal postu říšského místodržícího v sudetské župě, jeho reálný vliv však pod nadvládou Berlína musel ustoupit celoněmeckým zájmům. Svou životní cestu ukončil v květnu 1945 v plzeňské cele, kde spáchal sebevraždu dříve, než mohl být souzen.