Vernův Robur Dobyvatel věřil v budoucnost letadel

4. srpen 2018
Původní ilustrace k románu Julese Verna Robur Dobyvatel

Vrcholila éra balónového létání a blížila se doba vzducholodí. Spisovatel a velký znalec nejnovějších vynálezů Jules Verne přesto správě předpověděl, že budoucnost patří letadlům těžším než vzduch. Co na popisy na svou dobu nezvyklého letounu Robura Dobyvatele říkají dnešní vědci?  

Příběh románu Robur Dobyvatel začíná ve Spojených státech, ve Philadelphii, kde se na schůzi vzduchoplaveckého klubu přou Phil Evans a strýc Prudent. Předmětem jejich sporu je, jestli jejich nový balón má mít vrtuli vpředu, nebo vzadu, když v tom se před oběma rozvášněnými tábory hlásí o slovo jakýsi cizinec:

Původní ilustrace (i kolorované) k románu Julese Vernea Robur Dobyvatel

„Občané Spojených států amerických, jmenuji se Robur, což znamená Silný, a toho jména jsem opravdu hoden. Je mi čtyřicet let, ač vypadám na třicet. Mám železnou konstrukci, pevné zdraví, pozoruhodné svaly a výtečný žaludek, který by mohl vzbudit závist všech pštrosů! Tolik po tělesné stránce!“

Tento sebevědomý člověk se nečekaně zjevil na schůzi vzduchoplavců, aby je zpravil o svém výjimečném létacím stroji, těžším než vzduch.

Zastánce balónového létání velmi rozčílil, vždyť jim pohanil jejich balóny, které považoval za zastaralé. Balónoletci se na něj chtěli vrhnout. Jenže Robur vytáhl zbraně, vystřelil do vzduchu a v dýmu zmizel. Doslova se vypařil, marně ho hledali po celém městě.

Pozdě večer se vraceli Phil Sevans a strýc Prudent domů lesem. Někdo je přepadl, unesl a zavřel neznámo kde. Po mnoha hodinách zjistili, že se ocitli v Roburově podivuhodném létacím stroji nazvaném Albatros.

Kapitola, kterou nemají technici číst

Původní ilustrace (i kolorované) k románu Julese Vernea Robur Dobyvatel

Hlavní kapitola, v níž Verne popisuje technické detaily létacího stroje, už na začátku varuje, že by ji měli přeskočit všichni „inženýři, mechanikové a jiní vědci“. Autor předpokládal, že by s popisem mnozí z nich nesouhlasili. Většina techniků té doby totiž stále věřila v budoucnost plavidel lehčích vzduchu. Co se tedy v uvedeném popisu píše?

„Paluba byla třicet metrů dlouhá a čtyři metry široká. Vypadala přesně jako paluba lodi s přídí ve tvaru ostruhy. Pod ní byl trup letounu, vyztužený pevnými žebry a skrývající stroje k výrobě mechanické energie. V přední kajutě byl stroj přední vrtule a v zadní kajutě stroj zadní vrtule. Tyto stroje měly svůj vlastní pohon. Pod trupem byla soustava pružných per, která zmírňovala nárazy při přistávání.“

Létací stroj Albatros se na první pohled podobá spíše vzdušné lodi než letadlu nebo vrtulníku, jak je známe dnes.

Svislý pohyb Albatrosu zajišťovaly další vrtule. Verne píše:

„Nad palubou se tyčilo třicet sedm svislých os. Patnáct vpředu, patnáct po stranách a sedm vyšších uprostřed. Letoun vypadal jako loď se sedmatřiceti stožáry. Jenomže tyto stožáry nesly místo plachet po páru vodorovných vrtulí s lopatkami celkem malého průměru, otáčejících se však s úžasnou rychlostí. Každá z vrtulí se otáčela nezávisle na druhých. Jen vrtule na téže ose se otáčely závisle na sobě, ale protisměrně. Bylo to nezbytné zařízení, aby se celý letoun nedostal do otáčivého pohybu.“

Pět neděl v balóně: Verne předpověděl satelitní snímkování

Pět neděl v balóně, první úspěšný román Julese Vernea

Afrika byla v 19. století v kurzu. Na její mapě stále zůstávalo mnoho neznámých míst. Černý kontinent sliboval zdánlivě nekonečnou zásobárnu nerostných surovin i lidských zdrojů. Není divu, že si ji jako dějiště pro jeden ze svých nejúspěšnějších románů vybral Jules Verne. Své hrdiny ji nechal prozkoumat bezpečně seshora, z balónu. Byl by ale vůbec přelet Afriky balónem možný? Co na zápletku říká současná fyzika?

„Verne v románu popisuje vrtule, které se točily vždycky na jedné hřídeli proti sobě, což byl na tehdejší dobu geniální technický postřeh. Na druhou stranu, co je ale špatně: Verne znal vrtule od lodního šroubu – tedy malé otáčející se velkou rychlostí, ale ve vzduchu by to nefungovalo,“ upozorňuje fyzik Ladislav Sieger z ČVUT.

Další věc, která by dnes byla jinak: hřídele vyobrazené v knižní ilustraci, byly relativně dlouhé, přibližně pět až šest metrů. „Na takových dlouhých hřídelích by asi vrtule narážely a plavidlo by havarovalo,“ dodal Ladislav Sieger.

Papírový vrtulník na elektrický pohon

Roburův létací stroj byl poháněn elektřinou z článků a akumulátorů. Nicméně něco takového nebylo v 19. století možné, ba co víc, není to možné ani dnes. „I v současné době je velký problém mít čistě elektrické letadlo, podobně jako letadlo na solární pohon. Stále se pohybujeme ve stádiu experimentů, kdy komerční využití není možné, alespoň prozatím,“ vysvětluje Michal Plavec z Národního technického muzea.

Přijďte na přednášku redaktora Meteoru Petra Sobotky na téma Omyly a pravdy Julese Verna:

  • 14. srpna v Pevnosti poznání v Olomouci
  • 21. srpna v Techmanii Plzeň
  • 28. srpna v IQ Landii Liberec
  • 4. září v Malém světě techniky v Ostravě.

Zajímavý je materiál, z nějž byl létací stroj vyroben: z papíru! Konkrétně z neklíženého papíru, napuštěného "dextrinem a amidonem, hydraulicky lisovaného v hmotu tvrdou jako ocel".

„Taková představa svědčí o Vernově úžasné technické prozíravosti. I dnešní letadla jsou vlastně takové papíráky, kdy pasažéry od vnějšího prostředí dělí nějakých pět centimetrů skořepinky,“ komentuje znalec Vernova díla, spisovatel Ondřej Neff.

Naopak skeptický ke kvalitám popisovaného stroje je chemik Jan Havlík z VŠCHT.  „Je pravda, že papír napuštěný plnivy a následně slisovaný, je poměrně pevný. Určitě třeba stěny kabin Albatrosu nebo výbava, mohly být z takového lisovaného papíru. Ale určitě ne celý stroj,“ dodává Jan Havlík.

Klidné počasí plné tornád?

Původní ilustrace (i kolorované) k románu Julese Vernea Robur Dobyvatel

Robur chtěl unesené zastánce balónů přesvědčit, že jeho stroj těžší vzduchu je dokonalý. Hnal se s nimi proto na cestu kolem světa. Při rychlosti přes 200 km/hod se pod nimi krajina doslova měnila pod očima. Během letu spatřili různé zajímavosti, například měsíční duhu.

„Měsíční duha skutečně existuje. Není ale barevná, je spíše bílá. Světlo se totiž nerozkládá do spektra kvůli výrazně nižší intenzitě záření,“ říká k tomu meteorolog Martin Novák. Jiné Vernovy popisy jevů týkajících se počasí se nicméně Martinu Novákovi nezamlouvají. Například tento:

„Počasí bylo klidné. Na obloze se kupily velké černé mraky, nahoře kupovité a dole ukončené rovnou linií. Z mraků vybíhaly dlouhé víry, jejichž špičky zdánlivě sály vodu, která pod nimi vřela ve tvaru tekutých křovisk. Náhle se voda zvedla a vytvořila jakousi baňku. Ve vteřině byl Albatros zahalen obrovským vodním vírem, doprovázeným dvaceti jinými, černými jako inkoust. Nebylo možné zažehnat nebezpečí, protože inženýr se nemohl dostat z víru, jehož sací síla převyšovala sílu vrtulí. Odstředivá síla odhodila muže do obou koutů paluby, kde se museli pevně zachytit pažení, aby nebyli svrženi dolů.“

Robur nechal vystřelit z děla a víry se náhle rozpadly i s kupou mračen. „Tady mě Verne překvapil současným tvrzením, že počasí je klidné a zároveň se objevují vodní sloupy, což jsou vlastně tornáda nad vodní hladinou nasávající do víru vodu. No a pasáž o zrušení tornáda a vypršení celého bouřkového oblaku ranou z děla je pouhou pohádkou,“ podotýká Martin Novák. 

Létací stroj nad antarktickou sopkou

Původní ilustrace k románu Julese Verna Robur Dobyvatel

Roburův stroj spolu s unesenými balónoletci pronikl až nad Antarktidu! „Tu se sto kilometrů před Albatrosem objevily dva světelné body. Byly to dvě sopky v rozsáhlém masívu Rossových hor, Erebus a Terror. Albatrosu hrozilo nebezpečí, že uhoří v sopečném ohni jako gigantická noční můra...,“ píše se v románu.

„V tomto případě se autor trefil na padesát procent. Jedna ze dvou jmenovaných sopek je skutečně pořád aktivní, na jejím vrcholku zůstává neustálé lávové jezero. Jde o Erebus, který byl objeven v roce 1841. Naopak sopka Terror byla aktivní zřejmě někdy před milionem let,“ říká Petr Brož z Geofyzikálního ústavu AV ČR.

Phil Evans a strýc Prudent nakonec z Albatrosu uprchnou a dokonce ho zničí výbuchem. Vrací se do Philadelphie, o Albatrosu kvůli své zhrzené pýše mlčí a naopak dokončí stavbu vlastního „nejúžasnějšího balónu všech dob“.

Čtěte takéRadiotéka: Robur Dobyvatel k poslechu

Při slavnostním shromáždění, před davy lidí, balón poprvé vzlétne. V tu stejnou chvíli se ovšem překvapivě objevuje Albatros, který ničivý výbuch přežil. Schyluje se k vzdušnému souboji… balón prchá do výše... když tu najednou praská.

Původní ilustrace k románu Julese Verna Robur Dobyvatel

Robur se nakonec nezachová jako válečník, nýbrž jako zachránce. Posádka balónu potupně přejde na Albatros, který klesá nad dav. A Robur přednáší tohle závěrečné poselství:

„Občané Spojených států! Provedl jsem svůj pokus. Nabyl jsem však přesvědčení, že se nic nedá uskutečňovat předčasně. Ani pokrok! Věda nemůže předcházet myšlení! V období vývoje není čas na revoluce. Vše v pravou chvíli! Přišel jsem příliš brzy a nemohu ještě vyrovnat protichůdné a rozdílné zájmy. Národy nejsou ještě zralé k dorozumění. Proto odletím a vezmu své tajemství s sebou. Pro lidstvo však není ztraceno. Připadne mu toho dne, kdy bude dost moudré, aby ho využilo, a dost rozumné, aby ho nezneužilo.“

Spustit audio
autoři: Petr Sobotka, Leona Matušková

Související