Vědci objevili nový druh člověka, ale něco tady nehraje

Sestavená lebka člověka Homo naledi

Hluboko v jihoafrické jeskyni se skrývá obrovské množství prastarých lidských kostí. Nikdo zatím neví, jak jsou staré a kterému druhu člověka vlastně patřily.


Příspěvky v Meteoru 3. 10. 2015
01:09 Je pohyb dětí věda?
11:57 Co dělají krtci pod zemí
18:15 Říjen v zrcadle pranostik
27:35 Propojení mozků
31:58 Objeven nový druh člověka
46:37 Upíří veverka z Bornea

Prvenství patří štíhlým

Před miliony let žilo na Zemi více druhů člověka. Kolik jich bylo, nikdo nedokáže říci, protože občas nějaký objev přibude. Ten poslední byl nalezen v jihoafrické jeskyni Rising Star, česky bychom ji nazvali Vycházející hvězda. Ta je známa odedávna. Proč se tam speleologové vypravili za fosiliemi až v roce 2013, vysvětluje dr. Lukáš Friedl ze Západočeské univerzity, který na místě byl.

„Dostat se do místnosti, které říkají Dinaledi neboli Hvězdná, není jednoduché. Zahrnuje to jednak průstup dírou, která je dlouhá několik metrů a široká kolem 25 centimetrů. Téměř nikdo z týmu se tam vlastně nikdy nekoukl. Exkavaci prováděl tým šesti badatelek, které byly mimo jiné vybrány na základě tělesné konstituce. Pak je tam druhá pasáž, kterou se musí prolézt. Ta je jen o malinko širší, zhruba dvanáct metrů dlouhá a je vertikální. Tam se musí používat technika.“

Více kostí než kdykoli předtím

Stísněný prostor však skrýval neuvěřitelné množství nálezů. Jen na jednom metru čtverečním se našlo asi 1500 úlomků kostí. Kdyby se nejštíhlejším členkám vědeckého týmu podařilo proniknout ještě hlouběji, pravděpodobně by nalezly mnohokrát víc kosterních pozůstatků. Ovšem i to, co se jim doposud podařilo vynést ven, předčí všechna očekávání.

Kosterní pozůstatky člověka Homo naledi. Kostra je sestavena z částí různých jedinců

„Kdybychom spočítali všechny zlomky, které máme k dispozici o našich minulých předcích, tak možná tohle zvýšilo o sto procent naše znalosti,“ komentuje s určitou nadsázkou doc. Vladimír Sládek z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, „získali jsme představu o předcích, kteří byli na samém počátku formace našeho rodu Homo a kteří se nějakým způsobem museli dotýkat našich archaických prapředků australopitéků.“

Nalezených půldruha tisíce kostí pochází přibližně od patnácti osob. Žádnou kompletní kostru se z nich sice vědcům sestavit nepodařilo, poskládali však dohromady alespoň některé části těla jako chodidla nebo čelisti. Z nich je možné získat přibližnou představu, jak vypadal „člověk hvězdný“ čili Homo naledi.

Výška, váha, datum narození...?

„Zdaleka to není tam, kde jsme my. Výška postavy byla odhadnuta někam ke 150-155 cm, hmotnost kolem 40-50-55 kg podle pohlaví. Tělesnými proporcemi dobře zapadají do očekávaného afrického schématu a také do schématu typického pro rod Homo. Mají relativně delší dolní končetiny vůči horním, než měli třeba australopitéci. To ukazuje na pokrok v chůzi po dvou končetinách,“ popisuje Lukáš Friedl.

Lidé z Dinaledi uměli chodit po dvou, podle dlouhých prstů na rukou však byli jako doma i v korunách stromů. Mozkovnu měli velikou asi jako dnešní gorily. Kosterní pozůstatky vypovídají o lecčems, avšak objevu chybí pro vědu nejzásadnější informace: kdy tito lidé žili. Objevitelský tým je nedokázal datovat.

„Běžně se používá, že porovnáváte fosilie ve vrstvách: máte tam fosilní předky člověka a nějakou faunu. Podle ní můžete říci, jak je to zhruba staré. V různých dobách v minulosti vypadala fauna jinak. Třeba když máte někde ostatky mamuta, víte, že pocházejí z nějaké doby ledové,“ vysvětluje Lukáš Friedl. V jeskyni však žádné typické zvířecí ostatky nebyly.

Nevědí to, nebo něco tají?

Další záhadou je, jak dobře jsou kosti zachované. Zkamenělé jsou velmi málo a vypadají jen o trochu sešleji než kosti nalezené na našem území v 16. století, potvrzují Vladimír Sládek i Lukáš Friedl. Nelze vyloučit možnost, že jde o vědecký podvrh, který se stal někdy v minulosti. Mnohem pravděpodobnější je však vysvětlení, že v jeskyni panují zvláštní podmínky, které zabránily fosilizaci.

„Osobně si myslím, že nějakou představu o přibližném stáří těch nálezů mají, ale z logiky věci to nechtějí vypustit do doby, než budou mít relativně pevný základ k tomu tvrzení. Na to potřebujete víc forem datování. Když uděláte jedno, většinou je to problematické, badatelská obec to nepřijímá úplně snadno,“ usuzuje Vladimír Sládek.

Jak se pozná druh

Vědci hovoří opatrně i o tom, zda jde skutečně o nový objevený druh. Hlavním vodítkem při určování pravěkých lidí a jejich předků bývá morfologie čili „tvarosloví“ kosterních nálezů. Na dnešním lidstvu je však jasně vidět, jak rozdílně mohou vypadat příslušníci stejného druhu. V tomto směru ovšem vědcům pomáhá, že v jeskyni Dinaledi našli velké množství ostatků.

„My máme poprvé před sebou obraz variability,“ zdůrazňuje docent Sládek, „už nezkoumáme typového jedince, co nález, to jiný druh. Teď najednou vidíme, jak jsou ty znaky rozloženy v celé populaci. To by mohlo měnit náš pohled na to, jak budeme formulovat naše závěry a jak budeme definovat druhy v paleoantropologii.“

Dnes se totiž vědci neshodnou ani na tom, kolik druhů člověka vlastně znají. Někdo tvrdí, že existuje pouze Homo sapiens, a ti předtím jsou jen různé varianty téhož, jiní vypočítávají 20-25 různých druhů.

Třídění druhů je věda zvláštního druhu

„Máte fázi, kdy se pojmenovávají nové druhy a evoluční strom košatí. Potom je těch nálezů už tolik, že si někdo sedne, udělá detailní hloubkovou analýzu variability a řekne, tohle můžeme sloučit dohromady. Přijde fáze, že se z mnoha druhů některé vyřadí. Takhle se to cyklicky opakuje,“ říká Lukáš Friedl a dodává, že pojmenovávání nových druhů je ožehavé i mimo oblast vlastního bádání.

„Pro laický svět navenek je zajímavější, když naleznete nový druh, než když najdete stopadesátou fosilii již známého druhu. To s sebou nese to, že se vám lépe shánějí peníze na výzkum, dostanete větší mediální prostor a tak dále.“