Václav Lohniský: Už je čas… Dalibor Gondík a Miloslav Tichý v dokudramatu ze série Příběhy slavných

5. listopad 2025, aktualizováno

Příběhy slavných

Divadelní režisér, kterého ale asi víc znáte jako filmového herce. Třeba jako nezapomenutelného Hujera z komedie Marečku, podejte mi pero! Anebo kmotra Smrťáka z pohádky Dařbuján a Pandrhola. Václav Lohniský (5. 11. 1920–18. 2. 1980) se měl původně stát knězem. Kvůli zavření vysokých škol nakonec skončil na konzervatoři. Zemřel podobně jako jeho milovaný Moliére: přímo na place při natáčení závěrečné scény filmu Krakonoš a lyžníci… V dokudramatu hovoří i jeho dcera Michaela.

Účinkují: Dalibor Gondík a Miloslav Tichý

Napsala: Karolína Opatřilová

Režie: Bela Schenková

Premiéra: 27. 1. 2017

Narodil se jako syn rady v Holicích u Pardubic a jeho druhé ženy. Na přání maminky studoval v bohosloveckém semináři v Králově Hradci. V obrovské církevní knihovně tam objevil, co všechno musí přečíst, aby mohl být vzdělaný. Četl všechno. Molièra, ktreý mu učaroval na celý život, i Marxe s Leninem. A tak ho vyhodili.

Manželství a jeho rozpad

Protože miloval taky film, skončil na konzervatoři, kde potkal Zoru Jirákovou. Vzali se v roce 1945 a oba dostali první angažmá v ostravském divadle. Po narození dcery Michaely se přestěhovali do Plzně. Brzy dostal i první filmovou roli. Smrťák v pohádce Martina Friče Dařbuján a Pandrhola mu tak nějak patřil.

Nikdy ale nebyl hercem hlavních rolí. Hlavní u něj byla jeho profese režiséra. I když vystudoval herectví. V 50. letech vzal ředitelování pražského Divadla S. K. Neumanna. Do Prahy se už ale stěhoval bez rodiny. Později se manželství rozpadlo úplně.

Čuch na herce i dramaturgii

Lohniský měl čuch na herce i dramaturgii. Začátkem 60. let si troufli hrát hodně kontroverzní hry. Ale po srpnu 68 začala krutá cenzura. Dostal se do hledáčku „soudruhů“ a ten tlak se podepsal i na jeho zdraví. Místo ředitele vyměnil zase za místo režiséra. Chtěl dělat poctivé divadlo, ale schvalovali mu jen ty prorežimní.

Po druhém infarktu zkoušel žít zdravěji, ale taky prý říkával: „Vím, že umřu. Ale to mám být do té doby jen smutný?“ Na natáčení filmu Krakonoš a lyžníci se hodně těšil. Přímo na place ale dostal třetí infarkt. Lyžování miloval, tak si kopec Zlaté návrší chtěl sjet sám. Bez kamer a lidí…