Václav Cílek: Měl jsem pocit, že národ ještě něco čeká, protože se chová bez respektu

Během první vlny epidemie koronaviru lidé podle něj drželi pospolu, dodržovali, co měli. Během uvolnění ale podle Cílka vláda možná podcenila situaci - a možná jen poslouchala hlas lidu, který si uvolnění přál. „Lidé na sebe v hospodách občas spiklenecky pomrkávají, jakože roušky nenosí, berou to jako druh odporu vládě, připadá mi to jako za minulého režimu,“ zamýšlí se v pořadu Jak to vidí…

Čtěte také

Tomáš Zima: Světlo na konci tunelu je v nedohlednu. Nové testy ale boj proti koronaviru zefektivní

Jako příklad dává zkušenost ze severní Itálie, kde jeho kolega zjišťoval informace ohledně ubytování v hotelech kvůli lyžování. „V restauracích nejsou bufety, ale malé mističky zabalené do igelitu. Všichni nosí roušky. Doopravdy to brali vážně. Před koronavirem mají velkou pokoru,“ míní Cílek. Situace v České republice je oproti tomu jiná.

Obavy, ale ne strach

Zmiňuje například trh v Českých Budějovicích, kde byl během svých cest. „Nebylo tam tolik lidí jako normálně, ale přeci jen to bylo velké shromaždiště lidí. Byli jsme také na pracovní večeři, hospody byly plné a špatně větrané,“ říká Cílek. Národ se podle něj chová bez patřičného respektu a pokory.

Přibližuje i svůj osobní postoj k epidemii koronaviru. „Mám z vývoje obavy, ale ne moc velký strach. Snažím se porozumět tomu, co se děje okolo mě a snažím se minimalizovat rizika. To znamená, když to jde, nechodit mezi lidi,“ poznamenává Cílek.

Z premianta odstrašující případ

„Nadáváme na vládu, co vše udělala špatně a mnoho věcí určitě mohla udělat lépe, zároveň se na to ale podívejme z hlediska situace, která má nějakou inteligenci,“ poznamenává Václav Cílek.

Oblastní nemocnice v Náchodě výrazně navýšila počet lůžek pro pacienty s koronavirem|foto:Václav Plecháček,Český rozhlas

V zahraničí se o Česku píše jako o zemi, která byla premiantem v boji proti koronaviru a nyní je modelovým příkladem úskalí příliš rychlého a sebevědomého uvolnění protikorovnavirových omezení. Podle Cílka je viníkem zmiňovaná národní povaha.

Epidemie je podle geologa už od začátku „politikum“, protože se jedná o strach po stránce emoční a ekonomiku po stránce materiální. Krize má podle Cílka také málokdy jen jednu složku. „Někdy mluvíme o kompozitních krizích, kdy se kombinuje hladomor, válka a sociální nepokoje,“ říká Cílek.

Různé epidemie, různé situace

Ukazuje se podle něj i to, že každá epidemie je individuální. „Vyvíjí se různým způsobem a odezvy z regionů jsou velmi individuální,“ říká Cílek. Rozdíly jsou podle něj i v rámci měst. Některá mohou být postižená více, jiná méně. Podle Cílka se také ukazuje, že po epidemii většinou dochází ke zmatkům. „Působí na mnoha různých místech a je to komplikované. Dopady budou mnohačetné a budou přicházet ze stran, o kterých zatím teď netušíme, protože svět je propojený,“ podotýká Cílek.

Další témata rozhovoru: co v sobě má zakódované označení pro nákazu; spojení mezi hladem a konfliktem; klíč k dalšímu fungování státu a společnosti; vztah k řece.