Pavel Kosatík: Po zradě USA to teď vypadá, že měl Edvard Beneš v roce 1938 pravdu. Kde je ta stará Amerika? Kdo tam dnes skutečně tahá za nitky?

„Z vývoje situace se neraduji. Ať už z perspektivy Evropy nebo z perspektivy malé země. Nemohu se totiž ubránit porovnávání s historií,“ přiznává v pořadu Jak to vidí... spisovatel Pavel Kosatík.

Čtěte také

Historik Stehlík: Mnichov nebyla zlomená páteř. Tisíce hrdinů ji narovnaly. Trauma ale zůstalo

„Zatím nám strategie Ukrajiny dávala jasnou odpověď na to, zda se Československo mělo v roce 1938 bránit. Teď se zradou USA to skoro vypadá, že měl Edvard Beneš ve své době pravdu. Obával se přesily, a tak počkal, až do války bude vtažen celý svět.“

„Byl bych velmi nerad, aby z hanebného chování Spojených států vůči Ukrajině teď vyplynulo, že mnichovanství nebo nedejbože appeasement má nějaký hlubší smysl, a že se k tomu v dějinách zase budeme vracet,“ vysvětluje.

Kde jsi, stará Ameriko?

Současnou etapu zatím vnímá publicista jako exces. „Pořád si říkám, kde je ta Amerika, kterou jsme doteď znali. Vždycky jsme to byli my, kdo brali demokracii od Američanů. Nemohlo se to někam vytratit. Jen to mlčí, je to vyděšené nebo to žasne podobně jako my.“

„Nesmíme ale v úžasu a rozhořčení setrvat příliš dlouho. Rozhořčení je předpoklad nějakého činu. Ten ale musí přijít.“ Podle Kosatíka teď po kluzkém chováním USA a vágním přístupu Ruska k jakýmkoli dohodám nevíme, co přinese druhý den. 

„Co je cílem takové destabilizace? Nějaké teorie se rodí. Stále ale máme příliš málo informací. Nevíme, kdo skutečně v Americe tahá za nitky. Jaké má s Amerikou záměry? Smysl nám uniká. Evidentní je jen velmi silné zapojení Putinova Ruska.“

Historické okno a trocha štěstí

Donald Trump podle publicisty ale jen dovádí k ,dokonalosti‘ to, co předváděl už v prvním mandátu. Pozitivním důsledkem je, že se Evropa probudila z letargie. „Občas se to interpretuje jako lenost Evropy, kdy jsme spoléhali na Američany až příliš. Ono to ale nabíhalo dlouhou dobu a nemělo to jen lenivé pohnutky.“

Čtěte také

Analytik Ludvík: Vstupem do NATO se Česko chtělo vrátit do Evropy. Strach z Ruska tehdy nebyl hlavní motivací

„Už Václav Havel ve svém slavném kongresovém projevu v roce 1990 přitakal americké verzi příběhu, že komunismus prohrál a Amerika vyhrála.“ A od toho se podle Kosatíka začalo české chápání odvíjet.

„Větu, že jsme konečně na správné straně, jsem v 90. letech slyšel bezpočtukrát. Sama Amerika slibovala, že nás jako silnější ochrání. Už v roce 1999 jsme se dostali do NATO, kam chtěli všichni. Takže se teď nedivme požadavku Ukrajině, která je v akčním radiu ruského impéria. My jsme měli jenom to štěstí, že jsme historické okno zastihli otevřené, a ještě jsme do něho stačili včas skočit,“ uzavírá Pavel Kosatík.