V Rudolfinu jsem zmáčkl spoušť, ozvala se rána a dirigent se otočil, vzpomíná fotograf Viktor Kronbauer

28. říjen 2022

„I špatné představení se dá vyfotit krásně,“ dává nahlédnout do své profese divadelní fotograf Viktor Kronbauer v Blízkých setkáních. Ke světu se vyjadřuje jinak než slovy. Herci o něm často mluví jako o fotografovi s divadelní duší. Jak náročné bylo pracovat na monografii? Umí černobílá fotografie vyjádřit lépe divadelní představení? Proč ji lidé tak milují? Jak složité je vypořádat se se světlem v temném divadelním prostředí? 

Fotoaparát nosí divadelní fotograf Viktor Kronbauer neustále při sobě. Zvuk spouště zazněl i při rozhovoru s Terezou Kostkovou a doprovázel i začátek jeho kariéry. 

„Na Pražském jaru jsem při koncertě zmáčkl spoušť, ozvala se rána a dirigent se otočil,“ připomíná první významnou fotografii své kariéry, kterou vyfotografoval v Rudolfinu při koncertě České filharmonie. „Byla to ostuda, ale fotografie se ocitla v novinách a to byl začátek fotografování,“ vzpomíná na Dvojce.

V divadelním prostředí se pohybuje od mala. „Už jako chlapec jsem chodil do Národního divadla,“ svěřuje se ke své celoživotní lásce ke zlaté kapličce. Ale rád fotí i ve Viole. „Pro fotografa je to těžké prostředí, je potřeba něco vědět o technice.“ 

autoři: Tereza Kostková , juk
Spustit audio

Související