„Dneska mám na sobě nohu na tango. Takže kdybys chtěla tančit…“ Paralympijský medailista Jiří Ježek u Terezy Kostkové

27. únor 2025

Blízká setkání

„Za minulého režimu se o handicapech nemluvilo. Já jako dítě nevěděl, jestli dostanu pirátskou tyčku nebo budu vypadat jako Zilvar s chudobince,“ svěřuje se v Blízkých setkáních šestinásobný paralympijský medailista, šestinásobný mistr světa, tanečník a moderátor Radiožurnálu Sport Jiří Ježek. Jak se jako dítě po amputaci vyrovnával se sny a nevyžádanou lítostí? Proč mu soudružka učitelka rozmluvila studium na leteckého mechanika? Jaká náhoda ukončila jeho sportovní kariéru?

„Dneska mám na sobě nohu na tango. Takže kdybys chtěla zatančit, jsem připravený,“ přivítal se paralympijský medailista Jiří Ježek ve studiu s moderátorkou Terezou Kostkovou. „Mám s sebou nohu na běžné chození. Chůze je pro mě jako tango.“

Chodidlo na míru

„To, co člověku se po amputaci nohy chybí, se prostě dostaví. Díly se normálně kupují jako stavebnice. Chodidlo se koupí jako celek. Vypadá to trošku morbidně. Jako kdyby vám usekli u kotníku chodidlo a koupili jste si ho v krabičce přesně na míru podle zdravé nohy,“ vysvětluje Ježek.

„Na tancování se to chodidlo ale samozřejmě musí upravovat. Na každý tanec potřebuju jinou protézu. Protože to chodidlo je vždycky trošku jiné, v jiném úhlu, jinak odpružené,“ přibližuje. „I tak je tancování strašně náročné. Celou váhu nese jedna noha. Ale člověk při tom taky objeví, že má svaly na zádech, o kterých vůbec nevěděl.“

Jako Zilvar z chudobince

O nohu přišel v 11 letech. „Bylo to v 80. letech. Za minulého režimu. Tehdy se o těchto věcech absolutně vůbec nemluvilo,“ připomíná. „Já jako dítě vůbec nevěděl, jestli dostanu nějakou protézu, jestli bude ze dřeva nebo jestli budu vypadat jak Zilvar z chudobince, jestli budu mít pirátskou tyčku. Dneska to lidi mají obrovsky ulehčené. Lidi s handicapem sportují, tancují…“

autoři: Tereza Kostková , rota