Učím se být tatínkem a někdy je to boj, přiznává herec Kamil Halbich
Otcem se stal relativně pozdě, ale o to se cítí šťastnější. „Jsem pozdní tatínek. Přihodilo se mi to ve čtyřiceti šesti letech,“ připomíná v Blízkých setkáních. Všechny díly Blízkých setkání najdete na webu Dvojky nebo v mobilní aplikaci mujRozhlas.
„Matějovi je osm a půl a mám ho strašně rád, i když je to zlobidlo největší. Říkám mu stodůlecký vejlupek,“ vypráví spokojeně. „Já se to tatínkovství učím každý den. Někdy je to boj a nemůžu říct, že bych si to pokaždé užíval. Kluk si vyznačuje hranice kam až může, takže kolikrát je to o nervy. Ale je to můj mazlík úplně největší,“ rozplývá se.
Přál by si, aby se i Matěj stal hercem? „Ať si vybere sám, já ho od toho odrazovat nebudu. Je to extrovert, hrozně komunikativní a nestydí se. Takže to předurčení by tam bylo. Ale jestli ho to bude bavit, to nevím,“ krčí rameny Kamil Halbich.
Golf
Protože je sám vášnivým golfistou, koupil hole i svému synovi, který už trénuje tři roky. „Baví ho to,“ popisuje a dodává, že by si přál, aby brzy začal zjišťovat, jakou tato hra skýtá zábavu.
Kamil Halbich má golfové hole i v herecké šatně. „Výhoda je ta, že tam máš ze tří stran zrcadla a můžeš si kontrolovat pohyb. Samozřejmě bez míčku,“ žertuje herec.
Co dělá, když má při představení tzv. okno? Vrací se rád do rodného Liberce? Má kladný vztah k rozhlasovému mikrofonu? Těší se na natáčení audioknih?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
