Nepodstatné věci házím za hlavu a říkám si, že zítra to bude zase hezké, tvrdí Uršula Kluková
Je žádaná, populární a pořád usměvavá. „Myslím, že mě lidi mají rádi a že mě i potřebují,“ myslí si herečka v Blízkých setkáních s Alešem Cibulkou. Všechny díly Blízkých setkání najdete na webu Dvojky nebo v mobilní aplikaci mujRozhlas.
„Stalo se mi, že jsem potkala neznámou paní a ona říkala: Jé, to je dobře, že vás vidím. To budu mít hezký den!“ Uršula Kluková má prý velkou radost, že tak na lidi působí. „To je něco úžasného! I když jsou jistě lidi, kteří mě nesnášejí. Ale to nevadí,“ krčí rameny.
Pozor, když si čte!
Rozdává kolem sebe optimismus a dobrou náladu. Nejen v životě, ale i na divadle a ve filmu. Jak toho dosáhla? „Myslím, že jsem se k tomu prožila. Snažím se tak žít, házet nepodstatné věci za hlavu, nedělat si starosti a říkat si: Vždyť zítra to bude zase hezký. A když opravdu nemám náladu, tak si čtu,“ svěřuje se herečka, která brzy oslaví neuvěřitelné kulatiny.
Jak to má s věkem
„Osmdesátku házím za hlavu,“ prohlašuje rezolutně. „Ono by mi taky mohlo být 85! A nedej bože taky 90! To by byla hrůza!“ směje se. „A má to svoje výhody. Když mi nejdou žádné kšefty, tak si říkám: Je mi to jedno, je mi osmdesát a nemusím nic dělat.“ I když by prý nedokázala sedět doma. „Určitě budu pořád něco dělat,“ je si jistá Uršula Kluková.
Vykládá známým karty? Kde se narodila? Na které ze svých uměleckých období ráda vzpomíná? Co bychom našli u ní doma?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
