Turbína

První provozuschopnou vodní turbínu postavil jeho žák, důlní inženýr Benoit Fourneyron. Tyto turbíny se začaly používat k pohonu strojů například v tkalcovnách.

Tzv. Kaplanova turbína se od svého předchůdce, turbíny Francisovy, liší především tvarem oběžného kola, menším počtem lopatek a také možností regulace jejich náklonu. Natáčením lopatek lze zachovat vysokou účinnost turbíny i při nízkém průtoku vody.

Viktor Kaplan se narodil 27. listopadu 1876 v rakouském Mürzzuschlagu. Studoval stavbu strojů a dieselových motorů ve Vídni. Začínal v továrně na výbušné motory v rakouském Leobersdorfu. Pak přešel na Německou vysokou školu technickou v Brně. Zde strávil většinu svého života a také vykonal své stěžejní životní dílo.

Jeho hlavní myšlenkou bylo ekonomické využití vodních zdrojů. Se svými výzkumy začínal takřka na koleně a prováděl pokusy všude možně, třeba i ve vaně. A podporu získal i od brněnských sléváren a strojíren Ignáce Štorka.

Ačkoli při svých pokusech vykazoval vynikající výsledky, často narážel na nepochopení. Navíc firmy, které v té době vyráběly Francisovy turbíny, nechtěly riskovat finanční ztráty, a tak na jeho objevech hledaly pořád nějaké chyby. Začaly soudní spory a tahanice, do toho přišla první světová válka. Kaplan se z neustálého tlaku a pracovního vypětí dokonce nervově zhroutil.

Francisova turbína v sedlické elektrárně|foto: Irena Šarounová

Jeho turbína byla patentována až v roce 1920. Ale Štorkovy závody začaly s její výrobou už o dva roky dříve – jako první na světě. Nakonec Pražská vysoká škola technická Kaplanovu práci přece jen ocenila čestným doktorátem.

Kaplan se pak odstěhoval do Rakouska. V malé usedlosti v malebné hornorakouské Solné komoře si postavil vlastní dílny a malou elektrárnu. Tam také 23. srpna 1934 zemřel. Zanechal po sobě dvě stě osmdesát patentových přihlášek v sedmadvaceti zemích a tisíce turbín rozesetých po celém světě.

Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne.