Tři neuvěřitelně šťastné náhody, které stály za úspěchem výsadku Anthropoid ještě před atentátem

15. červen 2017

Selhání stengunu a smrtící účinek bomby hozené na nepochopitelně stojící mercedes Reinharda Heydricha. To nebylo jediné štěstí. Musíte si uvědomit, že Britové tehdy měli málo letadel. Na výcvik nebylo moc času. A Němci o výsadku věděli od začátku…

Štěstí v neštěstí provázelo operaci Anthropoid od samého začátku. Původní datum útoku na Heydricha bylo stanoveno na 28. října 1941. Ani ne měsíc od souhlasu Jozefa Gabčíka a tehdy ještě Karla Svobody. Jenže pak se při výcviku Svoboda zranil.

1. Zranění parašutisty

Zraněný Svoboda byl nahrazen Janem Kubišem. Taky díky tomu musel být výsadek odložen. Parašutisté získali dva měsíce výcviku k dobru. „I tak ale získali jen základní dovednosti,“ upozorňuje historik Michael Burian.

„K tomu, aby získali perfektní návyky, by bylo potřeba několika měsíců, ne-li roků. Takhle nesplňovali to, co si o nich část veřejnosti představuje. Z toho pak vyplývají i některá selhání v krizových situacích, ke kterým po seskoku docházelo.“ Nehledě na to, že Němci o nich od začátku věděli.

2. Útok na výsadkářský letoun

Britský letoun se dostal do palby německého stíhače. „Že sem vůbec doletěli, byl obrovský zázrak,“ myslí si vojenský historik Eduard Stehlík. Připomíná obdobnou situaci v noci ze 14. na 15. března 1943, kdy nad území protektorátu doletěly tři letouny, v každém byla jedna paraskupina.

Logo

„Letadla nenašla místo shozu, vracela se zpět a dvě z nich sestřelili. Skupiny Iridium a Bronse skončily tragicky, aniž by mohly splnit úkol.“ Němci totiž měli velmi dobře vypracovaný systém hlásek a poznali zpomalení letadla nutné pro výsadek. Věděli tedy, že parašutisté Anthropoidu skočili.

3. Nikdo je nehledal

„Britové tehdy měli málo letadel schopných doletět nad protektorát a vrátit se. Takže nakonec jednom letadle cestují hned tři paraskupiny: Silver A, Silver B a Anthropoid. Kvůli tomu se nemohly přibalit ani letáky. Výsadek pak nešlo maskovat ani letákovou akcí nebo bombardováním,“ říká Stehlík.

Historik Vojtěch Šustek připomíná, že se dochovalo německé hlášení i s náčtrkem, kudy letoun letěl. „Němci správně usoudili, že došlo k seskoku nepřátelských agentů. Ale na rozdíl od podobných situací o rok později neprovedli žádnou velkou pátrací akci. To bylo pro muže z Anthropoidu velké štěstí.“

A další šťastné náhody

A to nemluvíme o tom, že výsadkáři neměli žádný záložní padák (a padáky často selhávaly i při výcviku) a že se skákalo přibližně z 200 m (což je hraniční výška i dnes). Anebo že seskočili o 100 km jinde a jen díky štěstí narazili na dobré Čechy, kteří je dovedli na původní adresy.

autoři: Martin Groman , rota
Spustit audio

Související