Tajemství ptačí orientace

4. květen 2013

Vědci objevili nepatrné železné částice v smyslových buňkách ptačího ucha. Není vyloučené, že se tak posunuli o něco blíže k vyřešení záhady ptačí orientace.

Migrace tažných ptáků je jeden z nejznámějších fenoménů světa zvířat. Otázka, proč se ptáci na svých dalekých cestách neztratí, však stále nebyla uspokojivě zodpovězena. Víme, že se pravděpodobně orientují podle magnetického pole Země, ale nevíme jak. V buňkách u kořene zobáku holubů vědci sice našli částice obsahující ionty železa, které by teoreticky mohly sloužit jako magnetometr. V loňském roce se však ukázalo, že tyto buňky bohaté na železo jsou obyčejné krevní buňky, které nemohou předávat smyslové informace. Nyní však rakouští vědci s kolegy z Německa a Austrálie našli slibnější kandidáty.

Jsou jimi senzorické neurony - vláskové buňky, které se nacházejí uvnitř ucha obratlovců. Jejich úkolem je přenášet informace o zvuku, pohybu a gravitaci. Pomocí transmisní elektronové mikroskopie vědci zjistili, že uvnitř vláskových buněk různých druhů ptáků – ale ne hlodavců nebo lidí - se nacházejí sférické granule bohaté na železo, jejichž průměr se pohybuje zhruba mezi 300 až 600 nanometry. Teoreticky se těmto strukturám dají přisoudit tři možné funkce: mohly by sloužit jako úložiště přebytečného železa, jako stabilizátor buněk nebo jako detektor magnetického pole Země. Vzhledem k tomu, kde a u jakých živočichů byly objeveny, se vědci domnívají, že nejpravděpodobnější je právě třetí možnost. Miniaturní kuličky železa by tak mohly být oním dlouho hledaným tajemstvím opeřených cestovatelů.

Zdroj: ScienceDaily, Current Biology

autor: Tvůrčí skupina popularizace vědy
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.