Michal Prokop o cenách Anděl: Nepředstíral jsem překvapení jako Gott. V osmdesáti už si člověk leccos přizná
Nedávno k němu přilétli dva „andělé“ v podobě hudebních cen. Radost byla velká. „Bylo to překvapení milé, ale ne úplně nečekané. Protože si myslím, že deska Ostraka je dobrá. Nebudu předstírat, že jsem s tím nepočítal, jako to dělával Karel Gott,“ vtipkuje zpěvák v rozhovoru s Terezou Kostkovou. „Nejvíc mě na tom potěšilo, že jsem tam byl jediný za generaci 75+. Někteří moji konkurenti byli dokonce mladší než moji vnuci,“ říká v Blízkých setkáních z Radiocafé Vinohradská 12.
Večer předávání cen pro něj byl tak trochu výletem do jiného světa. „Musím říct, že jsem byl mezi mladými, kteří už žijí úplně jinak. Je úžasné, že akademie dokázala ocenit, že to, co děláme, je ruční práce a opravdu se hraje na hudební nástroje,“ glosuje. „Je to prostě jiné, když vás ocení v osmdesáti, než ve dvaceti.“
Paradoxem je, že ambice stát se slavným zpěvákem prý nikdy neměl. „Já chtěl vždycky dělat jen tu hudbu, kterou jsem považoval za správnou. A vším ostatním jsem ostentativně pohrdal.“ Dnes ale mluví jinak. S nadhledem, který přichází s časem.
„Už mám za sebou kus života a zdaleka nejsem tak arogantní a nekompromisní. Pochopil jsem, že i jiná hudba než ta ‚moje‘ je dobrá. A někdy dokonce výborná,“ uzavírá Michal Prokop v Blízkých setkáních z Radiocafé Vinohradská 12.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
