Meteor o vývoji člověka, spolupráci sopek a alergii na kočky

2. květen 2026

Poslechněte si:

  • 01:08 Vyvíjí se ještě člověk?
  • 10:28 První elektrolýza vody
  • 15:58 Spolupracují sopky?
  • 28:17 Co způsobuje malárii?
  • 33:53 Je ve Sluneční soustavě další život?
  • 44:55 Zvířata odolná proti alergiím

Hovoří genetik Jan Pačes nebo geolog Lukáš Krmíček. Rubriku Stalo se tento den připravil Ing. František Houdek. Z cyklu Jaroslava Petra Geneticky modifikovaná Zoo čte Ivo Theimer.

Vyvíjí se ještě člověk?

Takhle nějak mohl vypadat pračlověk na lovu (hraná rekonstrukce)

Už dávno neleží náš osud v rukách přírody a přízni počasí. Máme zemědělství, lékařství, technologie. Nemusíme tedy čelit tlaku prostředí, jako ostatní živočišné druhy. Otázka tedy zní, jestli se člověk ještě vyvíjí, jestli u něj stále pracuje evoluce. A pokud ano, jak rychle se změny dějí a co je způsobuje.

Na tyto zásadní otázky odpovídá nový výzkum čtyř generací několika rodin. Výsledky nám představil dr. Jan Pačes z Ústavu molekulární genetiky AV.

První elektrolýza vody

Fyzik William Nicholson a chirurg Anthony Carlisle při svém experimentu s elektorlýzou vody

Sklenice vody. Úplně obyčejná věc, kterou bereme jako samozřejmost každého dne. Jenže voda v ní jde rozdělit na něco úplně jiného. Zní to skoro jako kouzlo, ale tohle nebylo kouzlo. Šlo o převratný nápad, který využíváme dodnes.

Dne 2. května 1800 Anthony Carlisle a William Nicholson jako první provedli elektrolýzu vody. Rozdělili molekulu vody na vodík a kyslík. Připomněli jsme si ho v rubrice Stalo se tento den, kterou připravuje Ing. František Houdek.

Spolupracují sopky?

Santorini

Minojská civilizace sídlila hlavně na Krétě v letech 2700 až 1450 př. n. l. Stavěla paláce bez hradeb, měla splachovací záchody a kanalizaci. Byla to námořní velmoc ovládající obchod ve Středomoří. Minojská civilizace měla i své zvláštní písmo, které dodnes nikdo nerozluštil. Nakonec ale skončila vpádem Achájů z pevninského Řecka.

Jenže to už byla na ústupu a oslabená. Mohl za to přírodní živel. Výbuch sopky na Théře. Dnes tomuto ostrovu říkáme Santorini. A sopka na něm stále je. Nikdo se nemůže divit, že se o ni vědci zajímají. I prof. Lukáš Krmíček z Geologického ústavu AV. Co nového se podařilo zjistit?

Co způsobuje malárii?

Sir Ronald Ross, objevitel původce malárie

Bakterie, viry, paraziti – všelijaká havěť si z nás chce udělat živoucí spižírnu a laciný zdroj energie nebo jen schránku na rozmnožení. V našem cyklu s názvem Tajemný host Meteoru takové tvory či entity zveme přímo do studia a doufáme, že brzy odejdou. Hned poté, co je poznáte.

Dnešní host je zodpovědný za jednu z nejstarších a nejnebezpečnějších nemocí lidstva. Ročně se s ním setká ohromné množství lidí. Promluvil hlasem Jana Battěka. Schválně, podle čeho ho poznáte?

Je ve Sluneční soustavě další život?

Sluneční soustava

Ve Sluneční soustavě, mimo Zemi, žádný život objeven nebyl. Zatím. Ale může se to vůbec podařit? Na to jsme se ptali astrobiologa dr. Tomáše Petráska.

Na kterých tělesech Sluneční soustavy je alespoň něco z toho, co my pro život nezbytně potřebujeme? Hodně se mluví o Marsu, že na něm byla v minulosti voda. Ale co život? A proč se vkládají takové naděje do ledových měsíců velkých planet?

Zvířata odolná proti alergiím

Mladá kočka plemene Korat

V evropské populaci hrozí po kontaktu s kočkou nepříjemná reakce 10–30 % lidí. A není pro ně lehké se kočkám vyhnout, protože ty patří k nejoblíbenějším domácím mazlíčkům. Vědci se tedy pokusili úpravou genů vyrobit kočky, jejichž srst alergii u člověka nevyvolává.

Jak uspěli? O tom píše biolog prof. Jaroslav Petr v sérii napsané přímo pro Meteor s názvem Geneticky modifikovaná Zoo.

Všechny díly Meteoru najdete na webu Dvojky nebo na portále mujRozhlas.

autor: Petr Sobotka
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.