„Šťastná to žena.“ Údajná autorka výroku byla sama velmi nešťastná. Osudové ženy: Kateřina Vilemína Zaháňská

30. říjen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Josef Grassi: Kateřina Vilemína Zaháňská (v roce 1799)

Božena Němcová ji v Babičce zachytila jako milou kněžnu, pečující o komtesu Hortensii. Vilemína Zaháňská měla ve skutečnosti jen jedno nemanželské dítě, které navíc musela dát k adopci.

Host: Tereza Pluskalová
Účinkují: Lukáš Král, Jakub Folvarčný, Svatopluk Schuller, Gustav Hašek, Marika Procházková, Martina Krátká
Připravili: Ivana Chmel Denčevová, Hynek Pekárek
Zvukový mistr: Jiří Flossman, Ivana Možná
Zvuková spolupráce: Jiří Pochvalovský
Hudba: Antonín Schindler
Režie: Michal Bureš
Premiéra: 20. 4. 2018

Vévodkyně Kateřina Vilemína Frederika Benigna Zaháňská se narodila jako princezna Kuronská (Prinzessin Katharina Friederike Wilhelmine Benigna von Kurland) v Miltavě v dnešním Lotyšsku. Bohatá rodina jejího otce se za čas stěhovala na panství Zaháň a sama vévodkyně část života strávila na svých českých statcích v Náchodě a Ratibořicích.

Muže svého srdce nenašla

Ze svých čtyř křestních jmen prý nejraději používala Vilemína. Opravdu to byla inteligentní a vzdělaná žena, jak o ní psala Božena Němcová v Babičce. Taky jako jedna z mála žen tehdejší doby dokázala ovlivňovat politické dění. Přitom svět napoleonských válek byl mimořádně turbulentní.

Celý život hledala ideálního muže. Sen to byl ale nesplněný, přestože se vdávala třikrát. Měla i několik silných mileneckých vztahů s muži zvučných jmen, jako byl důstojník Alfréd Windischgraetz, rakouský ministr a pozdější kancléř Klemens Metternich nebo britský diplomat Frederick Lamb.

Dítěte se musela vzdát

Ve společnosti druhých, přesto sama. Tak žila mnoho let se svými schovankami. Jediné (nemanželské) dítě, které měla s francouzským generálem a diplomatem baronem Armfeltem, porodila ve 20 letech a musela ho dát k adopci. Další už neměla.

Možná že osobní neštěstí a způsobené trauma pak vedlo k četným zdravotním problémům. Zemřela v listopadu 1839 v 58 letech. Její ostatky byly z Vídně převezeny do Náchodu a po dostavbě nové krypty až do Zaháně.

autoři: lup , ide
Spustit audio

Související

  • 751. schůzka: Babička

    „Začala jsem v tom pracovat po Hynkově smrti, nejhorší době mého života, kdy mne omrzelo v světě žít. Utekla jsem do toho osamělého stavení v malém údolíčku,“ píše Němcová.

  • 743. schůzka: Tajemství Barunky Panklové

    Vydejme se do jednoho krásného údolí, ale nejenom po březích Úpy se budeme procházet, neboť stop, směřujících přímo či nepřímo k tajemství Barunky Panklové, je víc.