„Šťastná to žena.“ Údajná autorka výroku byla sama velmi nešťastná. Osudové ženy: Kateřina Vilemína Zaháňská
Božena Němcová ji v Babičce zachytila jako milou kněžnu, pečující o komtesu Hortensii. Vilémína Zaháňská měla ve skutečnosti jen jedno nemanželské dítě, které navíc musela dát k adopci.
Vévodkyně Kateřina Vilemína Frederika Benigna Zaháňská se narodila jako princezna Kuronská (Prinzessin Katharina Friederike Wilhelmine Benigna von Kurland) v Miltavě, dnešní Lotyšsko. Bohatá rodina jejího otce se za čas stěhovala na panství Zaháň a sama vévodkyně část života strávila na svých českých statcích v Náchodě a Ratibořicích.
Muže svého srdce nenašla
Ze svých čtyř křestních jmen prý nejraději používala Vilemína. Opravdu to byla inteligentní a vzdělaná žena, jak o ní psala Božena Němcová v Babičce. Taky jako jedna z mála žen tehdejší doby dokázala ovlivňovat politické dění. Přitom svět napoleonských válek byl mimořádně turbulentní.
Celý život hledala ideálního muže. Sen to byl ale nesplněný, přestože se vdávala třikrát. Měla i několik silných mileneckých vztahů s muži zvučných jmen, jako byl důstojník Alfréd Windischgraetz, rakouský ministr a pozdější kancléř Klemens Metternich nebo britský diplomat Frederick Lamb.
Dítěte se musela vzdát
Ve společnosti druhých, přesto sama. Tak žila mnoho let se svými schovankami. Jediné (nemanželské) dítě, které měla s francouzským generálem a diplomatem baronem Armfeltem, porodila ve 20 letech a musela ho dát k adopci. Další už neměla.
Možná, že osobní neštěstí a způsobené trauma pak vedlo k četným zdravotním problémům. Zemřela v listopadu 1839 v 58 letech. Ostatky byly z Vídně převezeny do Náchodu a po dostavbě nové krypty až do Zaháně.
Související
-
751. schůzka: Babička
„Začala jsem v tom pracovat po Hynkově smrti, nejhorší době mého života, kdy mne omrzelo v světě žít. Utekla jsem do toho osamělého stavení v malém údolíčku,“ píše Němcová.
-
743. schůzka: Tajemství Barunky Panklové
Vydejme se do jednoho krásného údolí, ale nejenom po březích Úpy se budeme procházet, neboť stop, směřujících přímo či nepřímo k tajemství Barunky Panklové, je víc.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...
Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Lidský faktor
Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová
