Stanislav Peleška radí - 6. dubna

Mají vzdušné kořeny a jimi čerpají z ovzduší i z povrchu jiných rostlin potřebnou vlhkost a malá množství živin.

Z nejběžnějších jsou pěstovány kaktusy velikonoční (ZYGOCACTUS GAERTNERI, syn. Schlumbergera gaertnerii) s dobou kvetení převážně v dubnu, a kaktusy vánoční (ZYGOCACTUS TRUNCATUS, syn. Phylocactus truncatus) s kvetením už v období vánočním: Může se povést i kvetení v trochu odlišném odbdobí. Rozlišit se dají podle okrajů na jednotlivých článcích: vánoční mají okraje jen vlnité, zatímco velikonoční mají okraje článků se špičkami - jak vidíte na doprovodných obrázcích.

Velikonoční kaktusy|foto: Stanislav Peleška

Všechny článkovét kaktusy u nás dobře prosperují i na vlastních kořenech v kyselé půdní směsi ze stejných díků listovky, rašeliny a drnovky s malým dílem písku. Zakořeňují ochotně z každého samostatně zasazeného článku.

Pro jarní a letní pěstování potřebují teplejší místo a dostatek rozptýleného světla, nikoliv úpalu. Od září po celou předzimní a zimní dobu je necháme téměř bez zálivky a dáme je do chladnějšího stanoviště s teplotou v rozmezí 12 až 15°C. Z nasazených poupat postupně vykvetou krásné plné růžovočervené dolů visící květy. Ty, po několika více dnech, postupně uvadají a dokvétají poupata další.

Při přezimování při teplotách nad 20°C se tyto kaktusovité rostliny jen rozrůstají a nekvetou. Naproti tomu v suchém ovzduší jim opadávají poupata a květů mají jen málo nebo spíše vůbec nekvetou. Svoji roli také splňnuje správná zálivka, nikdy v klidovém období nepřiměřená.