Stanislav Peleška radí - 6. dubna
VELIKONOČNÍ A VÁNOČNÍ KAKTUSYJako všechny kaktusy jsou tyto tučnolisté rostliny z tropických oblastí. Z oblastí pralesních s dostatečnou teplotou a nadbytkem vlhkosti pocházejí kaktusovité rostliny listnaté, které rostou epifyticky na kmenech a v rozvětvení ve středních výškách těchto rostlin.
Mají vzdušné kořeny a jimi čerpají z ovzduší i z povrchu jiných rostlin potřebnou vlhkost a malá množství živin.
Z nejběžnějších jsou pěstovány kaktusy velikonoční (ZYGOCACTUS GAERTNERI, syn. Schlumbergera gaertnerii) s dobou kvetení převážně v dubnu, a kaktusy vánoční (ZYGOCACTUS TRUNCATUS, syn. Phylocactus truncatus) s kvetením už v období vánočním: Může se povést i kvetení v trochu odlišném odbdobí. Rozlišit se dají podle okrajů na jednotlivých článcích: vánoční mají okraje jen vlnité, zatímco velikonoční mají okraje článků se špičkami - jak vidíte na doprovodných obrázcích.
Všechny článkovét kaktusy u nás dobře prosperují i na vlastních kořenech v kyselé půdní směsi ze stejných díků listovky, rašeliny a drnovky s malým dílem písku. Zakořeňují ochotně z každého samostatně zasazeného článku.
Pro jarní a letní pěstování potřebují teplejší místo a dostatek rozptýleného světla, nikoliv úpalu. Od září po celou předzimní a zimní dobu je necháme téměř bez zálivky a dáme je do chladnějšího stanoviště s teplotou v rozmezí 12 až 15°C. Z nasazených poupat postupně vykvetou krásné plné růžovočervené dolů visící květy. Ty, po několika více dnech, postupně uvadají a dokvétají poupata další.
Při přezimování při teplotách nad 20°C se tyto kaktusovité rostliny jen rozrůstají a nekvetou. Naproti tomu v suchém ovzduší jim opadávají poupata a květů mají jen málo nebo spíše vůbec nekvetou. Svoji roli také splňnuje správná zálivka, nikdy v klidovém období nepřiměřená.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.