Ohrožení jehličnanů
Zimní počasí je samozřejmě stále chladné, v době první poloviny měsíce února je podle dlouhodobé statistiky meteorologů nejchladnější za celé zimní čtvrtletí.
I tak je zřejmě tomu i v letošním roce, v oblastech se sněhovou nadílkou, také na velkých plochách bez sněhové pokrývky. Poklesy teplot jsou každodenní, ale i všechny srážky jsou jedině sněhové, tedy pro rostliny nebezpečnější než v jinou dobu.
Pevnost dřevin
V této době se také mění pevnost nadzemních částí dřevin listnatých a zejména jehličnatých. Zhoršuje se jejich křehkost a tím se zvyšuje nebezpečí k jejich poškození: rozčísnutí nebo rozštípnutí větví pod zatížením sněhem. Větší ohrožení nastává právě jehličnanům, protože jejich zeleň (= jehlice) místo listů (kromě modřínů) je neopadavá po celý rok.
Zatížené větve jehličnanů
Zatížení větví jehličnanů současně se snižujícími teplotami zvyšuje křehkost dřevin, tedy větví, a hrozící poškození je třeba aspoň částečně snížit setřásáním sněhové nadílky, nejúčinněji už v době sněžení nebo co nejdříve po něm. Týká se to nejen samostatně stojících jehličnanů, ale i rostlinných zelených stěn, halvně stěn úzkých a vyšších.
Shazování sněhu
Soustavné odstraňování vrstev sněhu (často následně přimrzajícího) je nezbytností. Předejdeme tím trvalému poškození dřevin a zabezpečíme účelně trvale krásný růst a vzhled celé okrasné zahrádkové plochy v okolní civilizované oblasti. Je to sice samozřejmost každého pěstitele přírodní zeleně, ale každému zahrádkáři to přináší uznání jeho podílu na společné starosti a péči o naše životní prostředí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
