Stalin a vojenská věda

Při armádních čistkách ve 30. letech skončily za mřížemi stovky učitelů vojenských škol a mnozí byli popraveni. Na jejich místa nastoupili nezkušení učitelé ze středních vojenských škol a různých učilišť. Mezi nimi byl i mladý Jevgenij Razin. Ten byl jmenován docentem na Frunzeho vojenské akademii a získal hodnost plukovníka. Začal přednášet základní disciplínu „vojenské umění“. To ale bylo velmi obtížné, protože se přepisovaly dějiny, nesmělo se mluvit o popravených důstojnících a z knihoven byly odstraněny základní vojenské učebnice. Razin se proto zaměřil na sepsání nových učebnic a roku 1939 vydal první dva díly Dějin válečnického umění. Tyto knihy šikovným kompilátem a byly okamžitě rozebrány. Razin byl jmenován profesorem a redaktorem hlavního vojenského časopisu. Tím ale získal i nepřátele. Náčelník hlavní politické správy Rudé armády vytýkal Razinovým učebnicím „nedocenění stalinských zásad strategie a taktiky založených na marxistickém chápání války". Razin se sice vyhnul zatčení, ale jeho knihy byly staženy z oběhu. Takže zase nebylo podle čeho učit. Proto lidový komisař obrany SSSR Semjon Timošenko ustanovil skupinu důstojníků pod velením maršála Šapošnikova, která měla Razinovy učebnice opravit a vydat. V roce 1940 byly k vydání připraveny tři díly, ale začala válka a knihy nevyšly.

Po válce se na Timošenkův rozkaz zapomnělo a Razin novelizoval a k vydání připravil první díl své knihy. V té době se ale vojenské vysoké školy začaly plnit frontovými důstojníky, kteří opět začali přepisovat jak dějiny, tak teorii válečného umění. A pustili se do zpochybňování teorií formulovaných začátkem 19. století klasikem vojenské filosofie německým generálem Karlem von Clausewitzem. Clausewitz bojoval také v ruské armádě a je autorem slavné definice války, a sice, že „válka je pokračováním politiky jinými prostředky“. Razin se na Clausewitze ve svých knihách hodně odvolával, a to i proto, že Clausewitzovo učení obdivovali Lenin, Engels a dokonce i Marx. A nyní zaútočil na Clausewitzovy kritiky. Jde prý o „protileninský výpad“ a o „revizi hodnocení Leninova a Engelsova“. Napsal stížnost Stalinovi, ale ten mu ostře odpověděl, odsoudil Clausewitzovo učení a pokáral Razina, že poklonkuje před vojenskými autoritami Německa. Ve svém dopise pak kritizoval dokonce Engelse a také přímo Razina. Razin byl vyhozen z armády a zatčen.

Razina vyšetřoval důstojník NKVD z odboru vyšetřování zvlášť závažné trestné činnosti. Byl jím plukovník Andrej Sverdlov, syn nejbližšího Leninova spolupracovníka. Ten byl znám svými zvlášť brutálními metodami vyšetřování. Razinovi vymlátil zuby a krutě ho mučil. Razin se zřejmě přiznal ke všemu, co mu Sverdlov nařídil a vyvázl s poměrně mírným trestem „pouhých“ 10 let v lágru.

Razinovy knihy byly okamžitě vyřazeny z knihoven, ale Stalin je měl ve své osobní knihovně. V roce 1950 se připravoval na setkání s Mao Ce-tungem, který byl považován za teoretika lidové války. Nahlédl do jedné z Razinových knih a požádal svého tajemníka, aby domluvil konzultaci s Razinem. Nastala panika. Dokonce sám Berija se polekal a nechal Razina letecky dopravit z gulagu do Moskvy. Okamžitě ho povýšil na generála, umyli ho a navlékli do generálské uniformy. Rozhovor se Stalinem se nakonec nekonal, ale novopečený generál se vrátil do Frunzeho Akademie jako vedoucí katedry vojenského umění. Vrátil se ke svým dosud nevydaným knihám. Typické je, že první díl, který vyšel v roce 1955, ještě velebí Stalina a zatracuje Clausewitze. Druhý díl vyšel až po odhalení Stalinova kultu osobnosti v roce 1957 a o Stalinovi v něm není už ani slovo. Razin stihl v roce 1960 vydat ještě třetí díl, ale pak zemřel a 4. a 5. plánovaný díl už nevyšel.