Oběti strýčka Huberta. Skutečnost vs. případ majora Zemana
Konec prvního masového vraha v Čechách. Případ ojedinělý brutalitou pachatele. Za oběti si navíc vybíral výhradně uprchlíky. Skutečnost vs. případ majora Zemana.
Scénář: Bronislava Janečková a Emil Hruška
Režie: Vít Vencl
Zvuk: Petr Špíchal
Od února 1948 docházelo v Československu k razantním zásahům proti odpůrcům nového režimu. Vyvlastňoval se majetek, probíhaly politické procesy. Tisíce lidí opustily nebo chtěly opustit republiku směrem na Západ. Toho okamžitě využívali převaděči přes hranice.
Pohřešovaní vs. přeběhlíci
V této době, konkrétně 20. července 1951, byla v pískovně u obce Senec nalezena mrtvola ženy ve značném stadiu rozkladu. Tehdy se začal rozkrývat případ sériového vraha Huberta Pilčíka. Kriminálka se k němu dostala poměrně pozdě. Až když jeho bestiální skutky měly několik obětí.
Mrtvá těla v opuštěných hájovnách
- na podzim 1950 u Mariánských Lázní
- v březnu 1951 u obce Nekmíř severně od Plzně
Tehdy totiž neexistoval žádný přehled o lidech, kteří uprchli na Západ. Žádné statistiky se nevedly. Uprchlíci se často považovali za nezvěstné a nezvěstní za uprchlíky. Pátrání po nezvěstných tak bývalo povrchní. Pokud k němu vůbec došlo. Až do léta 1951 policie netušila, že kdosi z převaděčů uprchlíky vraždí.
Zkušený prvorepublikový kriminalista
Vyšetřováním vraždy v pískovně byl pověřen zkušený a pečlivý plzeňský kriminalista Jan Znamenáček, který sloužil u policie už za první republiky. Podle zubů se podařilo identifikovat oběť: 31letá Renata Balleyová. Její rodina „pohřešovala“ i jejího otce a dceru Danielu (všichni tři měli utéct za hranice).
Na stopu 12leté Daniely kriminalisty přivedl dopis vlastnoručně psaný právě dívkou. Tvrdila v něm, že je celá rodina v pořádku v Bavorsku. Lístek ale nepřišel poštou. Rodině ho přinesl „strýček“ ze sousední vsi. Kriminalisté jednali okamžitě.
Strýčkův mučící postroj
V zahradním chlívku pro kozu u domku „strýčka“ Huberta Pilčíka našli podivné zařízení: dřevěnou desku s koženými pouty na ruce a nohy a s přiklápěcí bednou vycpanou hadry. Ta měla zakrývat hlavu, aby nebylo ven slyšet, kdyby oběť křičela. K přívodu vzduchu do bedny sloužila úzká trubka.
V tomto mučícím postroji byla 12letá dívka připoutaná až 16 hodin denně. V domě a v kůlně se našla zavazadla s věcmi minimálně pěti osob. Dále byly nalezeny čtyři zbraně, včetně samopalu. Mezi velkým množstvím šperků byly i šperky patřící zavražděné Renatě Balleyové.
Kolik bylo obětí?
Při prohlídce kůlny byl nalezen maskovaný prostor, ve kterém byly uloženy další kufry s oděvy, pánským i dámským prádlem a značné množství obuvi různé velikosti. V hromadě popela na zahradě byl nalezen ohořelý občanský průkaz na jméno osoby, která chtěla opustit republiku.
Bylo jasné, že Hubert Pilčík přechovává doma věci zmizelých nebo prokazatelně zavražděných osob. Bylo zřejmé, že dopadli vraha (dokonce prvního českého sériového vraha), který sliboval lidem bezpečný přechod hranic. Místo toho je ale vraždil s cílem ponechat si jejich majetek. Navíc si předem nechal za přislíbenou „službu“ platit.
Sadista–násilník–vrah
Lidé o něm tvrdili, že je to důchodce s velmi dobrou pověstí. Sbíral léčivé rostliny, často chodil do přírody, měl rád ptáky, a dokonce nedovolil porazit jednu borovici, protože by prý ptactvo nemělo kde hnízdit.
Zpočátku snad několik lidí do Bavorska přes hranice dostal. Na jejich doporučení se pak na něj začali obracet další zájemci. Jeho nová živnost vzkvétala. Dnes už ale nikdo přesně nezjistí, kolik do svého domku nakonec nalákal lidí, které připravil o život, majetek nebo obojí.
Pilčík byl totiž ve skutečnosti vrah, násilník a sadista. Dvanáctiletou dívku týral přibližně 3–4 měsíce. Potřeboval důkazy pro příbuzné, že se jeho „klienti“ dostali přes hranice, a tak ji nutil psát dopisy odeslané jakoby z Německa. Ty pak roznášel lidem a opět si za ně nechával platit. Zjistilo se, že tuto dívku i sexuálně zneužíval. Přiznal, že měl v úmyslu se jí časem zbavit stejně jako ostatních obětí.
Pilčík byl ale také tvrdý a lstivý protivník kriminalistů, který přiznával jen to, co mu prokázali. Velká část jeho zločinů tak není zdokumentována, protože vyšetřování některých případů nebylo dovedeno do konce. Předpokládá se, že Pilčík zavraždil až 10 lidí. Uváděli to sami kriminalisté.
Symbolický konec
Kriminalisté měli na jeho vyšetřování jen dva dny. Dne 9. září 1951 se totiž ve vazbě uškrtil pomocí dvou kapesníků. Do domu po Pilčíkovi se dlouho nikdo nechtěl nastěhovat. Lidé se dokonce báli kolem domu jenom projít. Nakonec se sem nastěhoval sám inspektor Znamenáček. Symbolicky.
Případem Huberta Pilčíka se (velmi svérázně) inspiroval díl Bestie tendenčního seriálu 30 případů majora Zemana (o zkreslování reálných případů v tomto seriálu viz také Studna). V roce 2010 se o mnohem věrnější zpracování pokusil televizní film Kráska a netvor 1950. Tvůrci se v obou případech vyhnuli zobrazení brutálních mučících scén.
Související
-
Studna. Měl ikonický případ majora Zemana zakrýt skutečného vraha?
Podle až nezvykle rychle uzavřeného případu z roku 1968 vznikl v roce 1980 jeden z 30 případů majora Zemana. Znalec v roce 2014 ale ukázal na nepřesnosti ve vyšetřování.
-
Vrah přijíždí na kole. Případ největšího masového vraha u nás
„Nejvíc mě pohlavně uspokojovalo, když jsem ženu dostal výstřelem. Děti jsem nezabíjel.“ Případ největšího masového vraha v historii české kriminalistiky.
-
Slušný vrah a tajemná blondýna. Jeden ze skutečných případů majora Zemana
Dva zkušení detektivové dostali téměř nesplnitelný úkol: vypátrat pachatele jedné z nejbrutálnějších vražd do tří dnů. Jedinou stopou byla krabice s rozřezaným tělem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.