Zpravodaj Martin Balucha: Slavná Zaz byla okouzlující. Hned mi nabídla tykání
Francie mu byla čtyři a půl roku druhým domovem, teď se ale zahraniční zpravodaj Martin Balucha vrátil do pražského studia. „Postupně si začínám uvědomovat, že doba strávená tam je u konce. Všechno se mi to teď vrací a začíná melancholie. Současná práce v Praze to ale přebíjí,“ uvažuje nahlas Martin Balucha v rozhovoru s Vasilem Fridrichem. Země galského kohouta ho bezesporu okouzlila a v srdci si nese mapu plnou vzpomínek.
„Budu vzpomínat na krásné písčité pláže v Biarritzu, na Avignon, Savojské Alpy nebo na úžasné město Annecy s jezerem a zasněženými vršky v pozadí. Tam jsem natáčel se sýrařem, který mě prováděl svým podnikem. A samozřejmě nemůžu zapomenout na Paříž,“ vypočítává.
Mezi pracovními cestami vyčnívá moment setkání se světoznámou francouzskou zpěvačkou Zaz, kdy musela profesionalita ustoupit lidské bezprostřednosti a horkému počasí. „Byl horký letní den a ze mě úplně lilo,“ směje se novinář. Hudební hvězda ho ale odzbrojila svým šarmem. „Byla okouzlující. Vítala mě a hned mi nabídla tykání. Já jí jako pozornost přinesl tradiční karlovarské lázeňské oplatky.“
Zpravodaj Martin Balucha si ale všímá i toho, jak dramaticky se mění francouzský životní styl a tradice, které jsme zvyklí považovat za nedotknutelné. Třeba takové vinařství prožívá tichou revoluci.
„Z důvodu klimatické krize už se na některých vinicích pěstují kiwi, melouny nebo olivy. Přesto je Francie dál zemí vína, i když stále víc mladých Francouzů chce pít spíš pivo,“ popisuje překvapivý trend. Domácí pivovarníci podle něj rozhodně nespí. „Tamní malé pivovary se velmi zlepšují. Natáčel jsem v Bretani, která je jejich Mekkou, a dělají tam všechno pro to, aby mladé konzumenty zaujali,“ popisuje novinář v Blízkých setkáních.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
