Spisovatelka Horňáková-Civade: Kultura je to, co z nás dělá lidi. Bez ní by nedávalo smysl nic

Řád umění a literatury oceňuje osobnosti za jejich uměleckou či literární tvorbu a také za přispění k rozmachu umění a literatury ve Francii. Lenka Horňáková-Civade získala toto prestižní vyznamenání loni a jak sama říká, bylo to pro ni velké překvapení.

Čtěte také

iROZHLAS

Francouzský velvyslanec ocenil tři Češky. Cenu dostaly za přínos umění ve Francii i ve světě

„Hlavně proto, že toto ocenění pro vás někdo navrhne. Naplňuje mě to tedy hrdostí, vnitřním štěstím a uspokojením, ale také určitou zodpovědností, se kterou jsem dříve nepočítala. Každý den na to proto myslím, aby to spíše než brzda bylo otevření dveří do dalšího, ještě svobodnějšího konání,“ přiznává literátka v pořadu Jak to vidí...

Podle ní je totiž právě kultura a umění tím hlavním pojítkem mezi národy. „Pro mě je to opravdu nejdůležitější. Bez kultury a vzdělávání nemá nic smysl. To z nás dělá lidi a my se vždycky před toho druhého stavíme s tím vším, i s tou kulturou, kterou v sobě neseme, kterou mu můžeme nabídnout...“

Hrdinství Vladimíra Vochoče

Proto ji těší, že se v Marseille na honorárním konzulátě brzy otevře česká knihovna. Ponese jméno Vladimíra Vochoče, československého konzula, který od roku 1938 do března 1941 zachránil dva a půl tisíce lidí před jistou smrtí tím, že jim vydával falešné československé pasy. Lenka Horňáková-Civade zpracovala jeho příběh do knihy Symfonie o novém světě.

Čtěte také

Lenka Civade-Horňáková: Zachránil tisíce životů, a přece měl Vladimír Vochoč zmizet z naší paměti

„Vladimír Vochoč byl velmi vynalézavý a chytrý člověk. Pomáhal již předtím, španělským intebrigadistům, kteří přicházeli do Marseille. A i poté, když vypukla válečná vřava. Na jeho hrdinské činy by měla upozorňovat i pamětní deska, která se bude v Marseille pokládat příští rok. Hrdinské ale říkám v uvozovkách. On prostě dělal svou práci. A to je na tom to krásné. Jeho hrdinství je vlastně to, že naplňoval svou misi.“

Z pohnutého osudu Vladimíra Vochoče si ale spisovatelka odnesla ještě jednu věc. „Přesvědčení o pravidlech lidského života. Vladimír Vochoč byl právník, znal tedy pravidla hry a věděl, jak to funguje. Ale on nad zákony společnosti postavil zákon lidský. A to je to, co si z jeho příběhu odnáším – schopnost rozlišit, kdy musíme přesáhnout pravidlo, protože nad ním je ještě další pravidlo.“

Renomé Milana Kundery

Velkému renomé se ve Francii těší i Milan Kundera. „Je to jeden z mála spisovatelů, jehož dílo bude stárnout velmi dobře. Smysl toho, co napsal, zůstane. Kunderu si vlastně půjde přečíst kdykoli, protože podstata bude pořád stejná. A to je podle mě známka kvality spisovatele a jeho myšlenek.“

Velikost Milana Kundery tkví podle Horňákové-Civade v jakémsi znepokojení ze světa. „On je naprosto jasnozřivý v tom, jak funguje člověk a společnost, a že to vyžaduje naši neustálou pozornost. V tom jsou jeho texty varovné. On odhlíží od konkrétního kontextu a zůstává něco vizionářského, něco univerzálního. A v tom je Kunderova velikost.“