Sociální geograf: Až 80 % Ukrajinců si našlo v Česku práci. Mnohým ale hrozí, že se stanou bezdomovci

„Přesné počty, kolik ukrajinských uprchlíků u nás žije, nevíme. Odhady se mohou od reality podstatně lišit, protože řada lidí se vrátila na Ukrajinu nebo odešla jinam, noví přicházejí a mnozí cirkulují. Proto se nyní začala znovu dělat jejich registrace, kdy musejí osobně přijít na úřad,“ přibližuje v pořadu Jak to vidí... sociální geograf z Katedry sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Dušan Drbohlav.

V přepočtu na majoritní populaci patří nicméně Česko stále k zemím, které své dveře otevřely uprchlíkům z Ukrajiny nejvíce. „Podle statistik jsme nyní druzí za Estonskem. Rozdíl ale není veliký. V relativním přepočtu jsme skutečně na absolutním vrcholu. Týdně navíc přichází okolo tisíce nových ukrajinských žadatelů o registraci. Otázka je, jak to dopadne v březnu 2025, kdy Ukrajincům celoevropsky skončí status dočasné ochrany.“

Z uprchlíků bezdomovci?

Novela zákona o dočasné ochraně, co se týče válečných uprchlíků z Ukrajiny, doznala během dvou let několika podstatných změn. K těm hlavním patří podle sociologa zejména to, že se neustále přitvrzují podmínky pro přiznání podpory. „Cíl je jasný – motivovat je k tomu, aby se o sebe postarali sami, což se poměrně daří. Až 80 % ukrajinských uprchlíků je ekonomicky aktivních. Neúspěch je, že jde většinou o vysoce vzdělané ženy, které ale dělají práce, které neodpovídají jejich kvalifikaci a profesi.“

Čtěte také

Dušan Drbohlav: Zůstat, nebo se vrátit domů? Silným stabilizačním faktorem je pro ukrajinské uprchlíky perspektiva jejich dětí

Jako velmi problematické vidí Drbohlav to, že od září letošního roku by měla skončit veškerá podpora v otázce bydlení i těm, kteří jsou velmi zranitelnou kategorií, typicky těhotné ženy, ženy pečující o dítě mladší šesti let, studenti a senioři. „Problém je, že oni velmi často mají nějaký příjem, snaží se uplatnit na trhu práce, když se to ale nasčítá, nedosáhnou kvůli tomu na podporu. Český občan by v takové situaci dostal pomoc, oni ale do systému sociálních dávek nezapadají, takže hrozí, že jenom v Praze by se dostalo do kritické situace – stalo by se bezdomovci – asi 3000 lidí.“

Otázka tedy podle Drbohlava zní, zda podmínky pro tuto kategorii nenastavit jinak, aby se předešlo tomu, že lidé začnou hledat jiné cesty. „Jednou z nejhorších je, že se nechají zaměstnat agentem na černém trhu práce. Poměry pro pracovníka, ale i pro stát, jsou pak tristní. Neodvádějí se žádné daně a člověk se dostává mimo jakoukoli kontrolu.“

Využití lidského kapitálu

Integraci ukrajinských uprchlíků komplikuje podle sociálního geografa také míra motivace, nikoli ale jen na straně státu, ale také na straně Ukrajinců. „Stát by samozřejmě mohl zlepšit postavení ukrajinských uprchlíků tím, že by nějakým způsobem urychlil rekvalifikace, aby se lidský potenciál, tedy jejich znalosti a zkušenosti, využily naplno. Problém je, že i sami Ukrajinci často nevědí, jestli má smysl do integrace investovat.“

Podle Drbohlava mnozí netuší, jestli se na Ukrajinu vrátí, nebo nevrátí. „A to je velký otazník, který podmiňuje jejich pobyt v cizí zemi. Mnozí váhají, zda investovat vše, aby uplatnili své vzdělání, anebo přijmout jakoukoli práci a čekat na dobu, až válka skončí a oni se budou moct vrátit domů...“