Slepice si v kurníku víc odpočinou na prkénku než na bidle, tvrdí odborníci
Řada chovatelů drůbeže se neřídí tradiční představou, že slepice v noci pohodlně hřadují na bidle, které svým kruhovým průřezem kopíruje tvar větví. Dávají přednost prkénku o šířce 10 cm se zaoblenými hranami. Na něm si drůbež odpočine lépe.
Na původních bidlech či úzkých trámcích s hranami se slepice reflexivně drží, aby při podřimování nespadly. Někdy tak úporně, až dostávají do běháků křeč. To má následně vliv také na deformaci hrudníku. Ta se projeví ztrátou bodů při posuzování na chovatelských výstavách, ale špatný odpočinek může také snížit snášku nosnic.
Užitkovost slepic bývá závislá i na čistotě kurníku
Pohromu představují čmelíci, kteří drůbeži v noci sají krev, čímž ji oslabují. Někteří chovatelé proto kurník dvakrát do roka bílí vápnem a hnízda na snášení vajec vystříkávají přípravkem proti hmyzu. Podlahu přikrývají čistými hoblinami, které podle potřeby vyměňují.
Snad nejrozšířenějším plemenem hrabavé drůbeže na světě jsou leghornky
V optimálních podmínkách jsou schopné během roku snést 200 vajec i více. Chovateli se odmění za prostorný travnatý výběh, na kterém si samy nacházejí leccos k snědku. Leghornky vypadají pěkně: Protáhlý a vodorovně nesený trup je dobře stavěný. Na bělostném peří zvlášť vyniká bohatý krční závěs a vysoký hřeben červené barvy. Také vejce mají čistě bílou skořápku.
Kvůli užitkovosti ve snášce vajec však mají leghornky potlačenou kvokavost
Proto na rozmnožování chovatelé používají líheň, nebo vajíčka podsazují pod plemena drůbeže, která mají pud sedění na vejcích zachován. Kuřata dospívají ve čtvrtém až pátém měsíci.
Další informace o chovu slepic najdete v internetovém Receptáři na webu www.iReceptar.cz
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
