Rychleji, výš, silněji

Antičtí Řekové měli od nepaměti ve velké oblibě nejrůznější slavnosti, divadelní představení a také sportovní klání. Za počátek her v řecké Olympii – a zároveň i řeckého kalendáře – je považován 8. červenec roku 776 před naším letopočtem. Podle legend se sportovní soutěže v Olympii konaly mnohem dřív.

Kdo s olympijskými hrami začal?

Bájným zakladatelem her byl buď hrdina Pelops, který kousek odtud porazil v závodě spřežení tamního krále Oinomaia a vzal si za ženu jeho dceru Hippodamii.

Anebo silák Herakles. Vstupní bránu stadionu mu postavili přímo na míru. A jestli jste ji někdy viděli na vlastní oči, musíte uznat, že ho byl kus. Herakles určil i délku stadionu. Sám ho odkrokoval, a zavedl tak základní obecně užívanou délkovou míru zvanou stadium. Jedno stadium mělo 192 metry.

Ekecheiria, „zdržení se rukou od zbraní“

Olympijské hry se tehdy konaly jednou za čtyři roky a závodit v nich mohl každý svobodný Řek, tedy muž. Ženy nezávodily. A když se vdaly, nesměly ani na stadion.

Po dobu trvání olympijských her platil mezi řeckými státy posvátný mír. Na půdu Olympie nesměl vstoupit voják se zbraní v ruce a v době konání her ani ozbrojený jednotlivec.

V čem se vlastně soutěžilo?

Napřed se soutěžilo pouze v běhu na délku jednoho stadia, pak přibyl vytrvalostní běh, pětiboj, zápas, závody koňských čtyřspřeží, běh těžkooděnců, hod diskem, skok do dálky a tak dál. Čas se neměřil, šlo jen o to, kdo bude první.

Olympijské hry, to bývala od prvopočátku velká sláva. Závodníci se sjížděli měsíc před začátkem, trénovali, drželi dietu, soutěžili nazí, aby nemohli podvádět a taky aby dali na odiv krásu svých těl. Vítěz byl odměněn věncem, vlastní sochou a doživotní úctou. Her se aktivně účastnil i sám císař Nero.

Novodobé olympijské hry

S příchodem křesťanství byly hry zakázány, chrámy a sochy v Olympii zbourány a dílo zkázy dokonalo zemětřesení. Pak měli lidé po mnoho staletí docela jiné starosti než sport a hry.

O znovuoživení se pokoušelo mnoho chytrých hlav. Úspěch měl až francouzský pedagog a historik Pierre de Coubertin. V 2. polovině 19. století objevila v Olympii německá archeologická expedice uchvacující vykopávky. Když je Coubertin viděl, byl úplně vedle. Rozhodl se, že znovuzrození olympiády dotáhne do konce stůj co stůj.

Guth Jarkovský a Coubertin|foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Ve svém díle Antický ideál tělesné krásy a duchovní dokonalosti Coubertin zformuloval olympijskou myšlenku. Vycházel z pojmu kalokagathia, který ctili už antičtí Řekové – tedy to, že krása, dobrota, statečnost a ctnost tvoří ideální harmonii.

Sen pana Coubertina se splnil. První novodobé letní olympijské hry byly zahájeny 6. dubna 1896.

Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne.