Rychleji, výš, silněji
Citius, altius, fortius je heslo moderních olympijských her. Jejich historie je prastará.
Antičtí Řekové měli od nepaměti ve velké oblibě nejrůznější slavnosti, divadelní představení a také sportovní klání. Za počátek her v řecké Olympii – a zároveň i řeckého kalendáře – je považován 8. červenec roku 776 před naším letopočtem. Podle legend se sportovní soutěže v Olympii konaly mnohem dřív.
Kdo s olympijskými hrami začal?
Bájným zakladatelem her byl buď hrdina Pelops, který kousek odtud porazil v závodě spřežení tamního krále Oinomaia a vzal si za ženu jeho dceru Hippodamii.
Anebo silák Herakles. Vstupní bránu stadionu mu postavili přímo na míru. A jestli jste ji někdy viděli na vlastní oči, musíte uznat, že ho byl kus. Herakles určil i délku stadionu. Sám ho odkrokoval, a zavedl tak základní obecně užívanou délkovou míru zvanou stadium. Jedno stadium mělo 192 metry.
Ekecheiria, „zdržení se rukou od zbraní“
Olympijské hry se tehdy konaly jednou za čtyři roky a závodit v nich mohl každý svobodný Řek, tedy muž. Ženy nezávodily. A když se vdaly, nesměly ani na stadion.
Po dobu trvání olympijských her platil mezi řeckými státy posvátný mír. Na půdu Olympie nesměl vstoupit voják se zbraní v ruce a v době konání her ani ozbrojený jednotlivec.
V čem se vlastně soutěžilo?
Napřed se soutěžilo pouze v běhu na délku jednoho stadia, pak přibyl vytrvalostní běh, pětiboj, zápas, závody koňských čtyřspřeží, běh těžkooděnců, hod diskem, skok do dálky a tak dál. Čas se neměřil, šlo jen o to, kdo bude první.
Olympijské hry, to bývala od prvopočátku velká sláva. Závodníci se sjížděli měsíc před začátkem, trénovali, drželi dietu, soutěžili nazí, aby nemohli podvádět a taky aby dali na odiv krásu svých těl. Vítěz byl odměněn věncem, vlastní sochou a doživotní úctou. Her se aktivně účastnil i sám císař Nero.
Novodobé olympijské hry
S příchodem křesťanství byly hry zakázány, chrámy a sochy v Olympii zbourány a dílo zkázy dokonalo zemětřesení. Pak měli lidé po mnoho staletí docela jiné starosti než sport a hry.
O znovuoživení se pokoušelo mnoho chytrých hlav. Úspěch měl až francouzský pedagog a historik Pierre de Coubertin. V 2. polovině 19. století objevila v Olympii německá archeologická expedice uchvacující vykopávky. Když je Coubertin viděl, byl úplně vedle. Rozhodl se, že znovuzrození olympiády dotáhne do konce stůj co stůj.
Ve svém díle Antický ideál tělesné krásy a duchovní dokonalosti Coubertin zformuloval olympijskou myšlenku. Vycházel z pojmu kalokagathia, který ctili už antičtí Řekové – tedy to, že krása, dobrota, statečnost a ctnost tvoří ideální harmonii.
Sen pana Coubertina se splnil. První novodobé letní olympijské hry byly zahájeny 6. dubna 1896.
Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.