Rybízy, lákavé bobule

18. červenec 2012

Rybízy zařazujeme pomologicky do ovocných bobulovin. Rozlišují se především barvou bobulí: bílé, černé, červené, ale i nové odrůdy v barvě růžové, event. podobný mezidruhový kříženec se jménem JOSTA, což je zkřížený rybíz (Johannisbeer) s angreštem (Stachelbeer).

Všechny rybízy se pěstují ve tvarech keřů nebo stromků, což je odrůda rybízu naroubovaná na meruzalku do tvaru stromku.

Pěstební podmínky rybízu

Rybízy vyžadují půdy vlhčí, nikoliv přemokřené, dostatečně zásobené humusem, bez plevelů, zásobované dohnojováním komposty a v nejnutnějších případech plnými minerálními hnojivy. Výsadby se doporučují v podzimním období. Výnosnější jsou tvary keřové než stromkové, pěstitelsky také méně náročné.

Rybíz bílý (Ribes album)

Rybíz bílý (odrůda Orion)

Ve Státní odrůdové knize (SOK - 2011) jsou zapsány jen dvě odrůdy: Jantar a Orion. V zahradách jsou ještě minulé odrůdy, např. Blanka a Primus, obě vyšlechtěné na Sovensku. Bobule bílých rybízů jsou lahodnější a sladší než jiné, zužitkovávají se také k výrobě ovocných vín a různých cukrářských výrobků. Ale hlavně k přímé spotřebě.

Rybíz černý (Ribes nigrum)

V registru SOK je zapsáno 11 černoplodých odrůd, všechny až od roku 2000, ale pěstují se i starší dobré odrůdy, jako např. Eva, Nigra nebo Ottelo. Z nabízených registrovaných odrůd jsou kvalitní odrůdy Ceres, Démon, Moravia, Titania nebo Triton.

Rybíz červený (Ribes rubrum)

Rybíz červený (odrůda Kozolupský raný)

V registru SOK je evidováno 10 červenoplodých rybízů. Za nejčasnější se považuje Kozolupský raný, jako nejpozdnější dozrává Heinemannův pozdní, kvalitní jsou Holandský červený, Losan nebo Rubigo a Vitan.

Rybízy s růžovou barvou i dužninou nejsou zatím evidovány.

autor: Stanislav Peleška
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.