„Rozstříhali mi šatičky i mé dětství.“ Silný příběh z konce války básnířky Mileny Hercíkové

1. únor 2018

Píše levou rukou, ačkoli není levák. Bez pravé ruky dokázala vše: mít rodinu, dítě, profesi. Její básně jsou silnou zpovědí odžitých bolestí i veselou fantazií pro děti.

„Byl duben 1945. Přijela osvobozující vojska a z úkrytu ve staré cihelně se celá naše rodina mohla vrátit živá a zdravá domů. Všude kolem zničené domy, nepořádek, ale byl mír. Maminka mě i oba starší bratry okoupala a nastrojila.“

„Oblékla jsem si sváteční sametové šaty. Vyběhli jsme ven a pozorovali kolony aut, začínalo jaro, kvetly pampelišky, nebe bylo modré. Pak jsme se i s dalšími dětmi vydali blízko k polím, aby nám nic neuniklo. Najednou nastala tma.“


Najděte si jedno místo,
ať je kdekoli,
místo, které setře slzu,
když vás zabolí.
Místo, které vyslechne si
celou pravdu,
šťastný vzdech,
místo, které sejme tíhu
skrytou na zádech.

Rozstříhali mi dětství

„Všechno ostatní už znám jen z vyprávění rodičů. Přilétlo jediné německé letadlo. Nikdo netušil, odkud se vzalo. Střepiny zabily mnoho vojáků, zabily i mého dvanáctiletého bratra. Další lidé byli zranění, mezi nimi i já. Byl mír. Ztratila jsem mnoho krve.“

„Měla jsem otevřenou ránu na hrudi a pravá ruka mi visela bezvládně v sametových šatech. Lékař zvažoval, zda mě nechat v klidu umřít, nebo mi okamžitě amputovat ruku, což by mohlo zvýšit šance na mou záchranu. Rozhodl se pro amputaci. Rozstříhali mi šatičky i mé dětství. A to jsem ještě netušila, že bratr nežije, střepina mu uřízla kus hlavy.“

Dělej vše, aby muž zapomněl

„Teprve později jsem si uvědomila, čím moji rodiče museli projít. A proč museli utéct z místa této tragédie a z moravské roviny se přestěhovali do českých hor v blízkosti Liberce. Tady začal můj nový radostný život plný překážek.“

Zuzana Maléřová

„Naučila jsem se psát levou rukou, oblékat panenky, zavazovat si tkaničky. Byla jsem usilovná. Když jsem se vdávala, maminka mi řekla: Dělej vše tak, aby tvůj muž a všichni zapomněli, že máš jednu ruku. Celý život jsem si její slova připomínala.“

Jak dramatický příběh pokračoval? Co vše ještě život Mileně Hercíkové přichystal? A jak ji mimo jiné poezie pomohla ztišit bolest po ztrátě syna? Poslechněte si celý rozhovor.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová