„Začnu jako člověk na konci, de facto na odpis.“ Poslední rozhovor Zdeňka Mahlera

Zdeněk Mahler
Další podcasty, rozhovory a příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Zdeněk Mahler

Ve věku 89 let zemřel v sobotu 17. března 2018 v Ústřední vojenské nemocnici v Praze muzikolog, publicista a scenárista Zdeněk Mahler. V Českém rozhlase byl naposledy 1. ledna 2016. V novoročním vydání pořadu Noční mikrofórum si s ním na Dvojce povídal Jan Cimický.

„Já začnu ne jako občan, který prožíval ohromnou spoustu věcí, které určují naše bytí. Ale začnu jako jednotlivec, který je na konci, de facto za čarou, de facto na odpis. To jest jako ten, kdo má právo bilancovat 87 roků a navíc který dostal ještě ohromný, paradoxní podnět,“ začínal Zdeněk Mahler ztěžka svůj poslední rozhovor v Českém rozhlase.

„Budu mluvit o minulosti, ale budu mluvit pro budoucnost. A jakkoli se to bude týkat osobní výpovědi, budu doufám inspirativní i pro ostatní.“ Popisoval pak své zranění, po kterém přestal jíst, mluvit a propadl apatii. Nakonec ho ale lékaři z toho „močálu“, jak sám říkal, dokázali vytáhnout.

Strašně snadno přivykáme věcem

„A otevřeli mi spektrum, které upřímně řečeno mě uvádí v úžas. Je to paradoxní. Můj svět se úžasně zmenšil. Žiju v minisvětě: domově a zahradě. A je tam všechno! Stromy mě vnímají a jsou vlídné. A ptáci jsou zázračné bytosti,“ popisoval Mahler okouzleně.


Protože jsem starožitnej a patetickej, tak vysazuju lípy. Okouzluje mě jako dědice tradic. Lípa má list jako srdce a nahoře je koncert včel. Lípa je zázrak. Ještě jednu musím vysadit, protože mám sedm vnuků. Šest už jich je.

„Poslouchám ticho. A koukám se na bochník chleba, který se po staletí dělá stejným způsobem. Lidi mě můžou rozčarovat, ale chleba se mi nikdy nepřejedl. A takových věcí je strašná spousta,“ připomínal. „Strašně snadno přivykáme věcem. Ty jevy jsou všednodenní, ačkoli jsou jedinečné.“

Zdeněk Mahler (2014)

Bohu se to asi vymklo

Jako člověk bilancující se dotkl i otázek věčnosti. „Dostal jsem nádhernou knihu o vesmíru. V noci se teď dívám, jestli alespoň nahoře na nebi je to v pořádku. A s čím si vůbec nevím rady je ta plýtvavost.“

„Člověk si klade otázku, o co vlastně běží? Dokonce mě napadla kacířská myšlenka, jestli se to pánubohu nevymklo. My často nejsme hodni toho, co nám bylo dáno. Nezasloužíme si to. Dokonce si nezasloužíme ani svou vlastní minulost.“

Narodili jsme se blbě, ale nebyla to nuda

Poslední knihu Zdeňka Mahlera … ale nebyla to nuda tvoří glosy a úvahy. „Kdysi dávno jsem použil větu, která mě neopustila: Narodili jsme se blbě, ale nebyla to nuda. Zpětný pohled na ta desetiletí by stačil na kolik životů,“ myslel si.

Ale nebyla to nuda

„Vyrovnávat se s tím se ctí bylo často nad lidské síly. Motáme se v době, která je překotná a plná obrovsky zajímavých událostí. Tak jsem je s posedlostí zapisoval a vtahoval do nich i anekdoty.“ Křest knihy proběhl v Lidicích. Ne náhodou.

Strachu jsme se nezbavili

„Vesnic, kterých bylo vypáleno, byla spousta. Lidice jsou ale jedinečné proto, že na nich byla vykonána rituální msta na nevinných. Jedním ze strategických cílů 2. světové války bylo zbavit lidstvo strachu.“

„A dnes se člověk dočítá, že je nutné, abychom si zvykli žít s terorem. Podstata teroru je přesně tato – mířit na nevinné. Může být postižen kdokoli, kdekoli a kdykoli. A to stěhování národů svědčí o tom, že každý chce být jinde, jindy a jiný. V jistém smyslu utíkáme sami před sebou.“