Rozhlas u plotny - (Ribollita)
Šárka Dušková je šéfredaktorkou prestižního měsíčníku o vínu. Je odbornicí nejenom na vína, ale intenzivně se věnuje i jejich snoubení s jídly. Když se takové spojení podaří, dostane jídlo i víno novou, vyšší dimenzi. Během cest za tímto nápojem si oblíbila Toskánsko, tedy část Itálie, kde víno i jídlo přivedli k dokonalosti. Možná, že je jedním z těchto dokonalých jídel i toskánská zeleninová polévka.
Ribollita
Suroviny:
300 g bílých fazolí
1/4 hlávky kapusty
400 g zralých masitých rajčat
400 g den starého toskánského bílého chleba
1 velká brambora
1 velká cibule
2 mrkve
80 ml panenského olivového oleje
čerstvě mletý pepř
sůl
bylinky (petrželka, bazalka, estragon, šalvěj, celerová nať)
Postup:
Fazole přes noc namočíme. Sruhý den je slijeme a v nové, čerstvé vodě pomalu vaříme doměkka. Můžeme je také dusit v troubě při 120°C. Odpaří-li se příliš mnoho vody, přilijeme vroucí, nikdy ne studenou vodu. Z kapusty vykrojíme košťál a listy nakrájíme na proužky nebo kousky. Slupku rajčat nakrojíme do kříže, spaříme je vroucí vodou a na chvilku ponoříme do studené vody, půjdou pak snadno oloupat. Z oloupaných a rozpůlených rajčat vymáčkneme semínka a dužinu nakrájíme na kostky. Bramboru také oloupeme a nakrájíme na kostky. Cibuli a mrkev nakrájíme nadrobno, bylinky nasekáme a vše opečeme ve velkém hrnci na olivovém oleji. Jakmile cibule zezlátne, přidáme rajčata, fazole i s vodou, ve které se vařily, bramboru a kapustu. Vaříme do změknutí brambor, osolíme a opepříme. Přilijeme horkou vodu a necháme ještě asi hodinu pomalu vařit.
Teď přijdou ke slovu krajíčky den starého toskánského chleba. Ten pravý je v Toskánsku neslaný, s křupavou tvrdou kůrkou a lehoučkou bílou pórovitou střídkou. Chléb s tímto názvem se dá koupit v některých našich pekárnách, dost podobný se prodává pod názvem Benátský chléb. Použít ale můžeme jakýkoliv bílý chléb s tvrdší kůrkou a pórovitou střídkou: ciabattu, francouzský bochník, případně bagetu nebo veku. Máme-li jen čerstvý, necháme krajíčky trochu oschnout v mírně "nahřáté" troubě.
Toskánská hospodyně krajíčky chleba vrství do velkého hrnce, zalévá polévkou a nechá je rozležet do druhého dne, kdy ribollitu znovu povaří. Má být tak hustá, že se dá téměř jíst vidličkou. Spěcháme-li, pak postačí, když krajíčky rozložíme do talíře a přelijeme polévkou. Podáváme důkladně pokapané panenským olivovým olejem, nejlépe samozřejmě toskánským, s trochou čerstvě mletého pepře.
Poznáma:
Seznam surovin je orientační. Lze přidat i slaninu, česnek, pórek, cuketu, hlávkové zelí, fazolové lusky a další druhy zeleniny. Nejdůležitější jsou fazole a kapusta. Ribollitu ale klidně můžeme uvařit z toho, co máme doma. Fazole se většinou doporučují velké, v Toskánsku ale často můžeme ochutnat ribollitu z maličkých fazolí. Ani barva není dogmatem.
Bollire znamená v italštině vařit a předpona ri- znamená znovu. Ribollita je tedy "znovu vařená polévka". Název přesně vystihuje způsob přípravy, polévka se jeden den uvaří a druhý den se znovu povaří i s chlebem, který se v ní přes noc rozležel. V toskánských venkovských domácnostech dříve stával velký hrnec s touto polévkou neustále na plotně a polévka se ohřívala znovu a znovu. Je to ideální pokrm zimního a předjarního období a výborně se hodí k mladším toskánským červeným vínům z odrůdy Sangiovese, jako je Chianti nebo třeba Rosso di Montalcino.
